Banky se budou muset znárodnit

Jiří Kunert (63)

UniCredit bank Jiří Kunert je nejdéle sloužícím tuzemským bankéřem. Již začátkem 90. let stál v čele tehdejší Živnobanky. Byl první, kdo u nás finanční dům privatizoval do zahraničních rukou. Dnes se obává, že se banky nevyhnou znárodnění. „Celý sektor se bude muset jednou znárodnit, protože mizí šance, jak tento byznys dělat výnosně,“varuje.

LN Jak se změnilo bankovnictví za ta léta, co v oboru působíte?

V devadesátých letech se trh teprve budoval. Předtím u nás banky vůbec nefungovaly jako banky. Po revoluci se takřka přes noc objevilo asi milion podnikatelů. A bankovní služby pro ně nebyly. Jedinou bankou, která fungovala, byla ČSOB. Nebylo tu ani mnoho lidí, kteří by bankovnictví skutečně rozuměli. Ve školách se toho člověk mnoho nenaučil. Tou největší školou tak pro mě byl Londýn, kde jsem před revolucí strávil několik let. My všichni, kdo jsme touto zahraniční zkušeností prošli, jsme pak měli na té pomyslné startovní čáře určitou výhodu.

Na druhou stranu, pokud znáte a víte, přistupujete k jednotlivým problémům opatrně, s profesionálním a etickým náhledem. Ostatní se vrhli v dobách budování do všeho po hlavě s rizikem. Někdy to vyšlo a někdy ne.

Jak to myslíte? Vznikla spousta bank a lidé v nich dělali občas věci, kterým jsem se podivoval. Mohli na tom občas i vydělat, nebylo to protizákonné, ale bylo to proti bankovní etice. Především pokud jde o půjčování peněz na některé projekty. Nejprve se na tom mohlo vydělávat, nakonec z toho ale byl často nesplácený úvěr. Mně to přišlo riskantní. I z toho důvodu jsme asi v prvních letech neletěli s Živnobankou tak vzhůru.

Spousta lidí se mne například dodnes ptá, proč jsem si tehdy Živnobanku nezprivatizoval. Já jsem ale vůbec nechápal, že bych si mohl zajít do spořitelny půjčit peníze, za které bych si zprivatizoval banku. Vždycky jsem si myslel, že banka funguje jen díky kapitálu, který do ní někdo vloží ze svých vlastních peněz. Více než dvě desítky bank, které tu byly záhy po roce 1989 založeny, přitom vznikly právě tak, že si na jejich založení nejprve někdo půjčil peníze. Byla to zvláštní doba.

LN O směřování bankovního trhu jste měl jinou představu než tehdejší ministr financí Václav Klaus. V čem?

Byl jsem velký zastánce toho, že by se banky měly hned od počátku zprivatizovat. Václav Klaus měl oproti tomu představu, že kdyby se banky zprivatizovaly, nepodporovaly by ekonomiku. Ekonomika roste, jen když se do ní dostávají peníze – a ty mohou plynout ze tří zdrojů: od státu, bank nebo investorů. Václav Klaus věděl, že stát na to nemá, a tak chtěl, aby to udělaly banky. Já byl ale přesvědčen, že banky by se měly raději rychle zprivatizovat. Protože to, co banky potřebují, je skutečný kapitál. A ten tu nebyl, ten mohli přinést jen zahraniční investoři.

Nakonec se to podařilo v roce 1992 se Živnobankou, což byla vůbec první banka zprivatizovaná zahraničním kapitálem ve střední a východní Evropě. Dnes mi spousta lidí říká, že o banky v 90. letech nebyl zájem, ale já si to nemyslím. Zájemci by se našli. Nu a pak přišel rok 1997, kdy se ukázalo, že podniky získaly spous- tu úvěrů, které přestaly splácet. Bankám tak došla likvidita a krize byla na světě. Řada lidí tehdy vyčítala ČNB, že se do situace nevložila a nenapumpovala do ekonomiky peníze. ČNB se ale rozhodla, že to neudělá, že si projdeme očistnou, byť bolestivou katarzí.

LN Proč byla Živnobanka první privatizovanou bankou v regionu?

Měli jsme tehdy asi 200 milionů korun kapitálu a všichni chtěli, abychom se rozvíjeli. Říkal jsem si, jak se můžeme rozvíjet bez kapitálu, to přece ve Velké Británii nešlo. V té době došlo k rozvolnění koruny a byly podniky, které na tom vydělaly, a byly podniky, které prodělaly. Bylo rozhodnuto, že ti, kdo vydělali, musí celý výdělek odvést státu a ti, kdo prodělali, budou sanováni ze státního rozpočtu. My jsme vydělali docela hodně peněz, a tak jsem je poctivě odvedl. Později jsem se dozvěděl, že byli i tací, kdo tak poctiví nebyli. Každopádně jsem tehdy sedl a napsal supliku na ministerstvo financí, které nás tehdy vlastnilo, zda bychom část té sumy nemohli dostat zpět do kapitálu. Od pana ministra Václava Klause jsem dostal dopis, jak si to představuji, že se o sebe musí postarat každý sám. Řekl jsem si, že má vlastně pravdu, a tak vznikla myšlenka na privatizaci Živnobanky.

LN Zmiňoval jste, že v roce 1997 se ČNB rozhodla pro očistnou katarzi. Centrální banky po celém světě dnes řeší obtížnou situaci tím, že lijí do ekonomiky peníze, a katarze se nekoná. Může ještě nastat?

Krize přicházejí a odcházejí a nějaká další krize se ještě určitě objeví. Pokud jde o Evropu, říkám, že jsme obětí německého úspěchu. Němci svůj ekonomický úspěch vybudovali tvrdou prací a disciplínou. Nejdřív se třeba dohodla vláda s odbory, že neporostou mzdy. Pak Německo vydě- lalo spoustu peněz a mohlo mít zase ve prospěch obyvatel určité sociální výdaje. Obyvatelé ostatních zemí to viděli a chtěli to také. Jenže si na to nevydělali. Lidé zejména v západní Evropě si zvykli na obrovské sociální transfery, které ale byly uskutečňovány za cenu nesmírného zadlužení zemí. Je to šílený problém, protože lidé si na ty sociální transfery zvykli. Zkuste dnes přijít a zrušit je. Je to takřka neřešitelné.

A platí to i pro Česko. Když se dnes podívám na některé nesmysly z dílny současných politiků, ptám se, kde na to vezmeme. Ve Spojených státech k tomu zatím přistupují realističtěji. Proto se také USA vymanily z krize rychleji než Evropa.

LN Svět se dnes mění ze dne na den. Občas se tvrdí, že starší generace ztrácí svou roli, že té nastupující už nemůže předat relevantní zkušenosti. Souhlasíte s tím?

V bankovnictví je základ pořád stejný. Sběr depozit, půjčování peněz a transakční bankovnictví. Máte ale samozřejmě pravdu v tom, že svět se strašně rychle mění. Digitalizace je dnes naprostá nutnost a nebudou se digitalizovat pouze bankovní služby, ale celý svět. A také regulace a dohled, což s sebou samozřejmě přináší otázku, zda nevznikne nějaký Velký bratr, který o nás bude vědět všechno. Celá regulace mne dost trápí. Tlačí banky k tomu, aby byly všechny stejné. Vezměte si Mifid II (právní předpisy EU regulující finanční služby – pozn. red.). Tato regulace neříká jen to, jak máte poskytovat investiční služby, ale dokonce reguluje ceno- tvorbu. Tady už není možnost, jak se odlišovat od ostatních.

LN Skončí to specializací? Například že budou na trhu třeba jen dva poskytovatelé hypoték?

Mám ještě radikálnější představu. Podle mne se celý sektor bude muset jednou znárodnit, protože mizí šance, jak tento byznys dělat výnosně. Je tu obří tlak, aby se všechno dělalo stejně a zadarmo. Je tu přehnaná ochrana spotřebitele. Čili bankám mizí prostor k výdělku. Když státy tlačí tímto směrem, ať si tedy banky znárodní. To se ale ocitneme tam, kde jsme již jednou byli a nebyla to žádná sláva. Podívejte se do Německa, tam už je vlastně retailové bankovnictví znárodněné. Všechny ty Landesbanky, Sparkassy jsou instituce vlastněné státy. Nejsou orientované na zisk, jejich jediným úkolem je uspokojit politiky, kteří sedí v jejich dozorčích radách. Když pak přijdou potíže, všechny tyhle banky musí zachránit stát. Jenže kdo jiný než Němci si to může dovolit?

LN Je budoucnost bankovnictví v takzvaných fintech společnostech a jejich službách?

Fintech firmy využívají technologie, aby zvýšily účinnost finančních služeb. My jsme na tyto služby nejdříve koukali s žárlivostí. Pak jsme zjistili, že to nemá smysl, a tak nakonec z velké nenávisti vznikla velká láska. Je tu ale jedno nebezpečí. Když je vezmeme pod svá křídla, budou regulované. Spousta těchto nápadů může fungovat jen v liberálním prostředí. Na druhou stranu bychom všichni měli mít stejné podmínky k podnikání, banky i fintech. Vezměte si takové půjčová- ní peer-to-peer. Někdo prostřednictvím někoho půjčí někomu. Fajn. A co když to nevyjde? Ve Spojených státech jsou na to lidé zvyklí. Když přijdou o peníze, řeknou si: Dobře, byla to špatná sázka, jedeme dál. Ale v Evropě? První případ, kdy takto někdo přijde o peníze, skončí tím, že si začne stěžovat u státu, jak to mohl dopustit a ať mu ztrátu zaplatí. LN Jste tedy skeptický ohledně budoucnosti bankovnictví?

Jsem skeptický ohledně regulace, která je přemrštěná. Jsou tu čím dál tím vyšší náklady na kapitál. Je paradoxní, že ačkoli finanční krizi částečně zavinili politici a investiční banky, nejvíce jsou nakonec regulované banky komerční. Já už ani nemůžu pořádně investovat do byznysu samotného, protože obrovské peníze vynakládám na lidi, kteří se věnují tomu, abychom neporušovali stále nové a nové regule. Celý ten systém mi přijde postavený na

Předseda představenstva a generální ředitel UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia.

Mezi lety 1976 a 1982 pracoval v ČSOB, později pak na pobočce Živnostenské banky v Londýně. V období 1986 až 1988 působil na federálním ministerstvu financí.

S výjimkou jednoho intermezza ve slovenské UniBance stál od 90. let v čele Živnobanky až do jejího převzetí italskou skupinou UniCredit.

Je bývalým členem NERV a jedním ze zakládajících členů České bankovní asociace.

LN Navzdory vší regulaci se ale o Česku mluví jako o zemi, kde je pro banky pořád ještě dobré prostředí. Platí to podle vás?

Zatím ano. Ale podívejte se na okolní státy a nemyslete si, že ty nápady sem nepřijdou. Jinak ale máte asi pravdu v tom, že české banky mají lepší postavení a pověst než banky na Západě. Vzpomínám si, jak mi Andreas Treichl (generální ředitel skupiny Erste, do které patří i Česká spořitelna –pozn. red.) říkal, že se máme v Česku skvěle. Že bankéře tu všichni mají rádi. Vyprávěl mi, že žije v malé vesničce, a když šla jeho žena v době finanční krize na nákup, tak si před ní odplivovali.

LN Znáte se s Andreasem Treichlem dlouho?

Poprvé jsme se potkali v první půli 80. let. Pamatuji si, jak jednou po revoluci přijel do Prahy, zavolal, že je v Intercontinentalu, ať za ním přijdu. Povídá, že má úžasný nápad. Skoupí prý všechny spořitelny v zemích okolo Rakouska. Jak řekl, tak udělal – a dopadlo to myslím docela dobře. Určitě v případě Česka a Slovenska.

Je paradoxní, že ačkoli

LN V současnosti probíhá generační obměna šéfů bank. Jak dlouho chcete ještě v oboru působit?

Oficiálně jsem už v důchodovém věku. Ale naši akcionáři mě vždycky hodnotili poměrně dobře. Každý rok je takové hodnotící sezení v Miláně, naposledy mi řekli, že mi vděčí za mnohé a že si mohu říct, o co chci. Tak jsem získal další tříletý kontrakt. Uvidíme, co se stane, až vyprší. Pavel Kavánek (bývalý dlouholetý šéf ČSOB – pozn. red.) mi ale říká, že důchod je skvělý a že jsem do něj měl jít už dávno. Já se na to zatím necítím.

finanční krizi zavinili politici a investiční banky, nejvíce jsou nakonec regulované banky komerční