Na každém šprochu pravdy trochu?
Lze si představit lepší místo pro intrikaření a pomluvy než panovnický dvůr? Možná ne, ale přece jen, na ten středověký se už nepodíváme, takže nezbývá než sledovat úmysly pisatelů, kteří o životě dvorské společnosti zanechali zprávy. Zvláště kronikáři totiž chování lidí často sami hodnotili a vkládali do textu to, čeho byli svědky nebo i jen zaslechli.
Tím ovšem formují naše dnešní názory na minulost, takže často přebíráme jejich subjektivní úsudky a musíme pak srovnávat s jinými texty, abychom zjistili, do jaké míry je autorova zpráva pravdivá nebo zaujatá, či dokonce záměně matoucí. Každý autor totiž vložil do své kroniky osobitou snahu po sdělení v určité, jím zvolenémíře. Navíc bylo klíčové, do jakého „tábora“patřil a jakého měl chlebodárce. Kvalitu výsledku ovlivňovalo i vzdělání, předcházející studium a vzory, k nimž se mohl v díle hlásit.
Jeden hanlivě, druhý pochvalně
Díky tomu pak lépe pochopíme, proč jedna kronika stejného krále chválí, druhá pomlouvá – jako v případě německé veršované kroniky Otakara Štýrského a latinské domácí Zbraslavské kroniky. Štýrský totiž popsal Karlova děda Václava II., ač ho vlastně jinak obdivoval, coby prostopášníka, jehož zahubila pohlavní choroba. Naopak domácí Zbraslavská kronika ho vylíčila jako intelektuála, mecenáše a všemi ideály ověnčeného krále. Veřejné diskuse i tiché rozhovory dvorského světa.
Druhý autor Zbraslavské kroniky Petr Žitavský pak navíc vědomě obhajoval uzurpaci trůnu Janem a Eliškou Přemyslovnou. Krále, kterého vyhnali (Jindřicha Korutanského), označil za tyrana a jeho choť, Eliščinu sestru, za zlou ženu. Jindřichovi nakloněný kronikář Jan z Viktringu podává o vyhnaném králi jinou zprávu: podle něj to byl sličný rytíř, který platil v říši za chrabrého muže. Starší český kronikář Kosmas zase obdivoval knížete Břetislava, navzdory tomu, že svoji příští manželku Jitku si unesl z kláštera.
Také o královnách a urozených dce- rách na vdávání se dozvíme ledacos. Čtvrtá manželka Karla IV. měla podle kronikářů tolik síly, že ohýbala kovové předměty. Jeho druhá choť Anna Falcká zase údajně chtěla získat lásku manžela s pomocí lektvaru, z něhož ale prý onemocněl. A o druhé ženě Zikmunda Lucemburského Barboře Celjské se rovnou píše jako o bezbožné Mesalině. Proč ale byla dcera Jindřicha Korutanského a první choť Karlova bratra Jana Jindřicha zvaná Pyskatá, o tom kroniky mlčí. Přitom vše mohla způsobit nepřejícná kampaň protějšího tábora nebo snad jen velké rty či vada.
Obsah následujících pěti dílů:
7. 5. Druhá linie Lucemburků 9. 5. Rok 1378: počátek konce 10. 5. Jak vypadal Karel IV. 11. 5. Ideální panovník 12. 5. Zrození legendy