Reakce elit na Zemana jsou triviální
Spisovatel David Zábranský napsal pro pražskou scénu Studio hrdinů hru „Herec a truhlář Stanislav Majer mluví o stavu své domoviny“. Označuje ji za „zprávu o stavu země“a mimo jiné v ní porovnává všechny tři polistopadové prezidenty.
LN S nápadem napsat hru o současné politice, stavu země a prezidentu Zemanovi jste přišel sám?
Nápad vznikl tak, že mě oslovila režisérka Kamila Polívková, kterou znám už z původního Divadla Komedie. Pak přesídlila do Studia hrdinů, kde jsem ji taky sledoval. Napsala mi, že četla jednu moji povídku uveřejněnou v časopisu Respekt a že se jí velmi líbila. Zaujala ji z toho důvodu, že chtěla udělat ve stejném duchu, v jakém byla ta povídka, představení, do něhož by obsadila herce Stanislava Majera. Přišlo jí, že je přesně o něm. Tehdy prožíval nejasné období, nevěděl, jestli chce zůstat v Čechách, přišlo mu, že je tady všechno ztracené, že to politicky i jinak spěje ke špatnému konci. Naopak tíhne k Berlínu, má to tam rád, jezdí si tam na techno, pije si Club-Mate... Všechny tyhle věci znamenaly, že se ta povídka pro něj hodila. Jenže já Kamile říkal, že jí napíšu novou hru přímo pro Standu Majera.
LN A dal jste se do toho.
Zeptal jsem se jí na pár věcí, ale zase jsem o tom Standovi nechtěl vědět moc, protože jsem ho znal taky z Komedie, znal jsem ho ze seriálů a přišlo mi, že pro mě bude daleko lepší, když si toho trochu domyslím. Tak jsem si ho vymyslel. Napsal jsem mu na pusu text, kde on mluví o sobě, ale mými slovy. Je to takové formálně komplikované. Nicméně hlavním tématem té hry je přesně ten jeho stav, který však spolu sMajerem sdílí mnoho Čechů. Takových těch, co se považují za kulturní elitu. Že tady to skutečně nestojí za nic a pošilhávají po té cizině. Já jsem se v tom textu snažil pokládat otázky, co je to Česko, kde má hranice, proč ti lidé chtějí pryč, jestli skutečně, když srovnávají situaci tady se situací v Německu, jestli ji vidí reálně, nebo jestli si nasazují takové nebo onaké brýle. A ten Standa nakonec řekl, že když tu hru četl, tak jsem přesně vystihl jeho pocity. Takže jsem to vlastně trefil a to mě potěšilo.
LN Vy sám jste chtěl někdy z Česka odejít?
Zastávám hodně tradiční hledisko. Takže pro mě to je skutečně můj osud, že jsem daný sem. A snažím se o tom mluvit v dobrém, i když to často nejde. Ale přijde mi, že tak to někdo rozhodl. Ta hra se týká právě tohoto postoje. Nicméně ji budeme nějak scénograficky stylizovat, což jí dá definitivní vyznění. V české literární tradici totiž existuje jedna postava, která, když člověk přijde do toho divadla, tak pak přesně pochopí, jak to scénicky myslíme a jak celý text interpretujeme.
LN A jaká postava to má být?
To právě nemůžu prozradit. Poznají to diváci, až na naši hru přijdou.
LN Zároveň je zajímavé, jak tematizujete a odkazujete ke třem porevolučním prezidentům. Je tam jejich vtipné srovnání. Jak jste na tu linku přišel?
Mně skutečně přijde, že se to těmi desetiletími vlády každého z nich tak nějak přirozeně rozfázovalo. A když to člověk skutečně zjednoduší, tak ta pasáž, kde popisuji, jak kdo kouřil nebo nekouřil, pil nebo nepil, s velkou nadsázkou ty naše polistopadové fáze skutečně vystihuje. A hlavně, všichni ti lidé, které já znám, jsou takzvaní havlisté. A všechno, co bylo po Havlovi, je vlastně sakumprásk špatně. A mně se to jejich zjednodušení zdá jako daleko větší než to, co já nabízím v tom textu. Takže si spíš s tím tak pohrávám. A zároveň tím nechci říct, že celá ta hra je jenom nějaká hra se slovy. Naopak myslím, že se tam kladou pod tím uměleckým plánem docela zásadní otázky o tom, jestli máme vizi pro Česko. Což je třeba to, na co se vlastně ptal i ten Havel, takže to není hra proti Havlovi, to v žádném případě. Jsou tam naopak i hlubší filozoficko-politická témata. A hlavně se tam vyrovnávám s trochu obrozeneckým hlediskem, že tady u nás politiku vždycky dělala kultura a pokračuje nám to do dneška. Já to na rozdíl od lidí ze svého okolí vidím jako negativum. Spolu třeba s Petrem Pithartem, který říká, že jestli nám něco chybí, tak to není kultivovanost a kultura v politice, ale naopak to přísné politické rozčlenění.
LN Prezident Miloš Zeman je pro vás tím zmíněným přísným a pragmatickým politikem, který nám doposud v čele země chyběl?
Zeman pro mě představuje člověka, kterému já jako umělec rozumím. Co si tam kladu jako první otázku, je, proč mu nerozumí ti umělci. Proč ho tedy neztvárňují v celé jeho komplexnosti. Proč ho skutečně používají výhradně jako symbol všeho špatného. A já nezkoumám ani tak politiku Zemana, jaké má politické kvality a nekvality, mě spíše zajímá triviálnost reakcí na něj ze strany těch elit, které se považují za něco vznešeného, a přitom jsou stejně triviální jako ten zbytek společnosti, nad který se poněkud vyvyšují.
LN Takže soudit prezidenta šablonovitě na základě životosprávy nebo slovníku je povrchní?
Přesně. Čekal bych něco mnohem sofistikovanějšího než mu jen vyčítat, že mluví sprostě, kouří a pije.