Patří do historie
Problém je i v tom, že v migrační vlně přicházejí lidé z úplně jiného kulturně-civilizačního okruhu, i kdyby to byli křesťané. My jsme země, která má silnou průmyslovou tradici, musíme si uvědomit, že naše strojírenské podniky si potřebují vychovat nové pracovníky – a to je otázka jazyková, technologických znalostí i děděné tradice. Měli jsme možnost pozorovat to v jiných evropských zemích – jak dlouho trvalo v Polsku, v západních regionech, kam z východních oblastí přišli rolníci, aby se z nich stali odborní techničtí pracovníci? Je to proces, který něco vyžaduje.
Jsou to tak náročné problémy, že tím nejracionálnějším řešením je usilovat o nastolení fungujícího státního aparátu v zemích původu migrantů tak, aby tam mohli žít důstojný život. s nimi domluvit. Musíme to také projednat s místní samosprávou, aby jim pak sousedé nevytloukli okna, aby tu uprchlíci nezažili vyhnání namísto přijetí. Dali jsme dohromady přes čtyři sta nabídek, jsou uvedeny na webu.
Hovořil profesor Halík o vojenské přítomnosti mírových sborů v severní Africe a na Blízkém východě a o pomoci přímo v těchto místech? Ne. Hovořil obecně o přijímání uprchlíků.
Domnívám se, že veliký podíl na onom strachu mají právě i lidé, kteří říkají, přijměme je všechny. Kdo vyprovokoval – a bude to mít svoje důsledky – rozdělení německé společnosti? ké biskupské konference, pak se tím hlasem za pomoci některých médií stávají lidé, kteří mají společenské postavení. Ale církev má svůj hlas a to je hlas České biskupské konference. K tomu, jak vystupuje určitý kněz, má jeho biskup právo se vyjádřit. Tady také používám své autority. Nepoužívám jí často, ale musí být chvíle, kdy je třeba říci své. Ono je pak těžké, když se v kostelích modlíme za představitele státu, musíme o nich tak také mluvit. Každý máme chvilku, kdy si na ně zanadáváme, kdy se nám něco nelíbí, ale také vím, že takto nemohu vystoupit na veřejnosti.
On je problém, že mediální zpravodajství hledá konflikt, kontrast, protože to lidi zajímá. To není výtka na prvním místě médiím, tady průzkumy říkají, že lidé nemají moc zájem o zprávy, pokud nejsou negativní. Jde o problém naší společnosti a je to i důvod, proč církevní postoje nejsou tak slyšet, ale určitě nechceme kázat po ulicích nebo zneužívat bohoslužby k tomu, že na nich budeme řešit, kdo vládne na magistrátu nebo se dostal do parlamentu. Z kazatelny se nemůže stát platforma politického školení.
Musím předeslat, že považuji za neštěstí přímou volbu prezidenta, protože rozdělila společnost do dvou táborů. Oba tábory hledají spíše to, co rozděluje, než co spojuje. Politika zase téměř vždy hledá hlasy voličů, čili se jim přizpůsobuje. Je-li politik zkušený, ví, jakou cestou se má vydat. Role prezidenta Zemana je daná, patří k mužům listopadu 1989. Václav Havel i Václav Klaus s ním byli vždy v přátelském postoji, pro mě to není člověk, který by tuto zemi ohrožoval. Také se domnívám, že prezidentovo vidění světa v hexagramu Washington– Moskva– Dillí– Peking– Brazílie–Jižní Afrika je reálné. Problémem naší společnosti je, že mnozí lidé pořád žijí vizí, že ve Washingtonu je pan Reagan, kterého si nesmírně vážím a vděčím mu za svobodu, a na druhé straně v Moskvě je Brežněv. Jenomže politická mapa se totálně změnila, hranice západ–východ, sever–jih už nejde podle růžice kompasu. Co je vlastně pod pojmy západ a východ, zvláště když my jsme ve středu Evropy?
Vezměte si, co byl rozhodující moment prezidentské volby. Nebyla to současná situace, byla to mnichovská dohoda. Můžeme se na ni dívat jen jako na odsun, ale ten nevymyslel Edvard Beneš, ten řešil britský ministr Eden. Odsun okamžitě začal při vypuknutí druhé světové války, kterou zahájily Moskva a Berlín. Obyvatelstvo se muselo rozdělit, Němci z Pobaltí byli vyzváni, aby šli domů, Nerusovémuseli na Sibiř. To jsou vzpomínky, mezi nimi ta, že všechny dohody, které se uzavřely, se staly jen cárem papíru. Prezident Beneš nejel v roce 1935 do Moskvy proto, aby nás prodal, ale aby zmobilizoval Francii a Anglii. Protože anglické elity se začaly zhlížet v nacistickém Německu a francouzská levice vyhlásila pacifismus jako normu.
V tomto kontextu pochopme politika, který v této situaci hledá opory. Nikdo nedělá všechno úplně dobře, nebudu souhlasit s každým prezidentovým krokem. Někdy imy v církvi máme politické vize a preference, ale měli bychom být v těchto postojích důslední, otevření, a když se spleteme, musíme dokázat říci, tak to nebylo.
Některé ingerence do otázek, které se týkají politického života, vyžadují od církve, od kněze i profesora, aby hovořil stylem, který je vlastní jeho postavení. A vystoupení profesora Halíka bylo emotivně přeexponované. Proto jsme vydali toto stanovisko.