Zelených pět procent v nedohlednu
Předseda environmentalistů Matěj Stropnický musí vyřešit dilema, zda chce být rebelem, nebo se stát součástí establishmentu
přírody – zakládání národních parků, v nichž by nebyla možná lidská činnost.
Pinchot a Muir se shodovali v ochraně přírody, nikoli však v tom, zda by do ní lidé měli zasahovat. Muir byl mystik, který považoval přírodu za božskou a přírodní krásy za katedrály k modlitbě. V roce 1903 s Rooseveltem navštívili Yosemitský národní park v Kalifornii, kde strávili několik dní a spali „pod širákem“.
Levice versus pravice
Největším environmentalistou mezi prezidenty USA byl tedy republikán Theodore Roosevelt, který by dnes byl považován za pravicového. A to přivádí k odlišným názorům levice a pravice na ochranu životního prostředí. Jsou v podstatě dva.
Za prvé, environmentalistická levice chce chránit životní prostředí před člověkem a jeho činností. Člověk je pro ni škůdcem, před nímž má být příroda chráněna, například znesnadněním letecké dopravy. Její radikální stoupenci dokonce požadují, aby se populace na Zemi snížila o třetinu – buď dobrovolnou antikoncep- cí, nebo nedobrovolně, povinnými sterilizacemi. Jde o apokalyptické mesianistické hnutí, jež by, kdyby se dostalo k moci, používalo totalitní prostředky.
Na rozdíl od environmentalistické levice chce environmentalistická pravice chránit přírodu pro člověka a jeho život. Životní prostředí je pro ni hodnotou nikoli kvůli myšce polní, ale kvůli člověku. Proto má být chráněno před pošetilou či bezohlednou činností lidí.
Za druhé, environmentalistická levice chce regulace a zákazy na ochranu životního prostředí na co nejvyšší politické úrovni – v USA federální, v Evropě v rámci Evropské unie – a nejlépe na globální, tedy OSN, neboť „globální problémy vyžadují globální řešení“. Radikálové požadují globální vládu, eufemisticky řečeno „globální vládnutí“.
Environmentalistická pravice požaduje regulace a zákazy na ochranu přírody maximálně na státní úrovni a ideálně ještě nižší – na úrovni místních komunit.
Dva myšlenkové proudy
Na pravici existují dva myšlenkové proudy ochraňující životní prostředí – klasicky liberální a ochranářsky konzervativní. Pro klasické liberály spočívá hlavní prvek ochrany ve vynucování vlastnických práv. Pokud někdo něco vlastní, nikdo mu to nesmí ničit či kazit.
Proto nabývá ochrana životního prostředí podoby ochrany vlastnictví před znečišťovateli, což vyžaduje silné a nezávislé soudnictví. To totiž přinutí i nejbohatší korporace platit za znečišťování poškozeným či jim provozy, jež ničí vlastnictví jiných, zakáže. Společnost se silnými soukromými vlastnickými právy je ekologicky čistší než ta, v níž neexistují. Potvrzuje to ekologická devastace v zemích bývalého sovětského bloku či v dnešní Číně.
Ochranářští konzervativci jsou více paternalističtí než klasičtí liberálové, a tudíž tolerují – požadují – více státních zásahů, ale na nejnižší úrovni, tedy maximálně decentralizovaně. Příkladem tohoto myšlení je anglický konzervativní filozof Roger Scruton, který o tom napsal knihu How to Think Seriously About the Planet: The Case for an Environmental Conservatism.
Scruton požaduje lokální ochranu přírody a preferuje místní zemědělství, lokální produkci potravy a zakázal by mezinárodní – nejen potravinářské – řetězce. Podle něho se má konzumovat to, co se vypěstuje v daném místě. To mu však jako anglickému farmáři z hrabstvíWiltshire nebrání být ctitelem francouzského vína, přičemž si pomáhá „argumentem“, že Francie je jeho adoptivní duchovní vlastí – duchovní nikoli ve smyslu náboženském, ale ve smyslu inspirace, již mu poskytuje francouzské víno. Napsal o tom i knihu Piju, tedy jsem. Filozofův průvodce vínem.
Jižní a severní Kalifornie
Na další konzervativní aspekt ochrany životního prostředí upozornil americký novinář Steve Sailer, který se specializuje na vztah mezi natalitou, etnicitou, demografií a politickým přesvědčením. A mimo jiné upozornil na konzervativní charakter environmentálních regulací na základě srovnání severní a jižní Kalifornie.
Ve druhé polovině 20. století byla severní Kalifornie levicová a jižní pravicová. V severní existovalo a stále existuje silné environmentalistické hnutí, jež prosadilo řadu regulací na ochranu životního prostředí, které znesnadnily nové podnikání. V jižní Kalifornii bylo naopak silné probyznysové prostředí a málo regulací. V důsledku toho do ní přicházeli za prací chudí nejen z celých USA, ale i z Latinské Ameriky. Proto je nyní hustě osídlená a s rostoucím podílem Hispánců se její politická orientace otáčí doleva.
V důsledku ochrany přírody jsou v severní Kalifornii nemovitosti drahé, mohou si je dovolit jen bohatí, a proto do ní mnoho chudých imigrantů nesměřuje. Kvůli tomu zůstává většinově bílá a bohatá a jižní barevná a chudší. Kdo byl ze střednědobého hlediska konzervativnější: levicoví demokraté na severu Kalifornie, nebo pravicoví republikáni na jejím jihu?
Ze Sailerovy analýzy vyplývá, že ochrana životního prostředí zajímá více bohaté než chudé, jimž jde především o práci – ekologicky nešetrnou –, a že legislativní či regulační ochrana zachovává demografii regionu, který ji provádí, a zabraňuje příchodu levné pracovní síly.
Environmentalistická pravice chce chránit přírodu pro člověka a jeho život. Životní prostředí pro ni není
Tři faktory
hodnotou kvůli myšce
Jaký je dopad tohoto jevu na Evropu a Česko? Za příznivých okolností se volební potenciál české Strany zelených pohybuje nad pěti procenty, což umožňuje vstup do sněmovny. Mezi její voliče patří městští, sekularizovaní a blahobytnější lidé liberální v kulturně-morálních otázkách. Její podpora od chudších voličů, natož dělníků, vždy bude minimální.
Předseda této strany Matěj Stropnický má schopnost zaujmout i získat sympatie, například bojem proti korupci či neprůhledným zakázkám. To je jeho klad. Proti šanci, že se mu podaří, aby Strana zelených získávala vyšší než pětiprocentní volební podporu, však jsou tři faktory.
polní, ale kvůli člověku. Proto má být chráněno před jeho pošetilou činností.