Křemíková savana v Keni
Východoafrická republika se veze na digitální vlně a doufá, že ji software vyrobený v místě zvaném Silicon Savannah „přeprogramuje“v zemi rozvinutého světa.
zemi. Od té doby našla aplikace na sběr informací uplatnění během katastrof po celé planetě – od zemětřesením postiženého Haiti až po velkou vodou zaplavený australský stát Queensland.
Banka v mobilu
V seznamu aplikací by se dalo dlouze pokračovat, ale je potřeba zmínit inovaci, která ke Keni přitáhla pozornost všech fanoušků technických novinek. Jmenuje se M-Pesa. Tento nápis dnes ve východní Africe uvidíte napsaný častěji než „Coca-Cola“. Znamená svahilsky „mobilní peníze“. Díky aplikaci lidé mohou platit pouze esemeskami, což je ve státě, kde většině obyvatel banky nedovolí otevřít si bankovní účet, vítaný pokrok. Keňané – a s nimi půlka Afriky – dnes pomocí textové zprávy platí vše od natankování benzinu na pumpě až po školné za potomky. Mají svoji banku v kapse a nemusejí se bát, že jim ji někdo vybere. I když jim telefon zloděj ukradne, úspory mají nadále bezpečně uloženy v systému.
Paradoxně právě tuto inovaci, která změnila život téměř všem obyvatelům země, nemají na svědomí Keňané, nýbrž evropští technici Vodafonu. Inspirovali se tím, že v Keni, kde má podle oficiálních čísel z počátku roku 2015 mobil 79,2 procenta populace (žije tam více než 45 milionů lidí), si občané naprosto běžně platili dluhy na dálku tak, že dlužník věřiteli místo vrácení peněz zakoupil kredit na volání ve výši příslušného obnosu.
„Vytvoření M-Pesy pro keňský trh způsobilo revoluci, protože její masivní využívání ukázalo, že mobil má potenciál být mnohem více než jen nástrojem na volání,“podotýká Evans Campbell. Někdy se dokonce mluví o tom, že telefony a počítače nakopnou Afriku k rozvoji stejně účinně jako Evropu vynález parního stroje před více než dvěma stoletími. Ostatně vybudovat v odlehlé vesnici kdesi v buši kvalitní wi-fi připojení je dnes snazší a levnější než tam vyhloubit studnu s pitnou vodou.
„S tak skvělým nápadem je lepší přijít na nerozvinutém trhu, kde chybí téměř jakákoliv regulace, než třeba v Evropě. V Keni se M-Pesa v roce 2007 chytla tak rychle, že všichni velcí hráči i stát ji museli přijmout jako fakt,“dodává dvacátník Evans v oranžovém tričku. „Nyní všichni chtějí vynalézt novou M-Pesu,“říká s úsměvem Campbell. Když si upravuje své do výšky vyčesané vlasy dodává, že po hříchu jsou to často jen její odvozeniny, které mají smysl i tak.
Odvádí mě o dvě patra níže, kde má svoji kancelář Rodgers Muhadi. Společně s pěti kolegy pracuje na projektu Paykind, který právě takovou odvozeninou je. „Před časem mě jako programátora požádala jedna neziskovka, abych pro ni vymyslel, jak přes mobily místo peněz posílat vouchery na služby. Tak aby odesílatel měl jistotu, že příjemce peníze třeba nepropije, ale opravdu je použije kupříkladu na školné pro děti. Napadlomě z toho udělat samostatnou službu. Lidé, kteří naši aplikaci použijí, nám z každé transakce dají čtyři procenta z posílané částky,“vysvětluje Muhadi, jak ho nápad živí.
Rodgers Muhadi odpovídá prototypu úspěšného člena iHubu, který vznikl za peníze francouzsko-amerického zakladatel firmy eBay Pierra Omidyara. Nejdříve Rodgers do iHubu chodil kvůli kvalitnímu připojení a jistotě, že nevypadne proud. Jako člen si za spíše symbolický poplatek mohl na prestižní adrese Ngong Road udělat sídlo své firmy, v níž se – jako většina lidí kolem něj – věnoval svým zakázkám při vytváření webových stránek. Účastnil se také přednášek, které iHub pro své členy organizuje. Poslouchal kolegy, kteří si trénovali, jak vyprávěním o svých nápadech přesvědčit investory, aby sáhli do kapsy a nechali je nastíněnou ideu uvést do života. Nad šálkem kávy si tu vytvářel síť kontaktů na lidi z oboru, protože i v odosobněném světě internetu jsou zásadní setkání z očí do očí.
Poté se Muhadi posunul o krok dále, do inkubátoru M:lab. „Individuálně pracujeme pouze s těmi, kdo už se svým projektem začali . Chceme, aby se mu naplno věnovali a nechali stranou vytváření webových stránek,“říká „laborantka“Egra Kemuntová. „Pomáháme jim především s netechnickými věcmi. Učíme je se lépe prezentovat a radíme, jak shánět finance. Někteří se do své aplikace tak zamilují, až pro samé vylepšování zapomínají, že je také třeba vymyslet, jak na ní vydělat,“směje se pohledná dvacátnice s velkými náušnicemi. „Vždy všem radím, aby jejich aplikace nebyla ‚vitamin‘, ale ‚lék‘. Zatímco bez vitaminů se lidé obejdou, za účinné léky jsou ochotni vždycky platit,“vysvětluje Egra.
Možná tato teze vysvětluje, proč na rozdíl od různých e-learningových programů nebo rad na pomoc zemědělcům vzniká v tomhle africkém místě poměrně málo her. Nejúspěšnější z nich Matatu Racer, který na primitivní grafice simuluje riskantní počínání řidičů obstarožních minibusů zvaných matatu, ani videohra Nairobi-X, která zobrazuje přistání nepřátelských mimozemšťanů na vyhlídkové plošině Kenyattova konferenčního centra, se zjevením nestaly. Ono je také pro keňské jednotlivce těžké v tomto ohledu konkurovat vývojářským týmům se štědrým rozpočtem na Západě.
Podobným inkubátorem internetových podnikatelů, sídlícím na stejné adrese, je Nailab. „Každý půlrok děláme výběrová řízení. Dostaneme dvě stovky přihlášek, z nichž dvacet zájemců vybereme k ústnímu pohovoru. Na půlroční školení jich přijme pět až deset,“informuje mě za tento akcelerátor Josephine Mwangiová. „Jejich největší problém je, že ignorují průzkum trhu. Jako by si řešení vymýšleli jen sami pro sebe a už nekoukají, zda je o to vůbec zájem nebo jestli naopak už jiná firma podobné služby nenabízí,“praví s tím, že i po skonče- ní školení své startupy dále monitorují. Za znak úspěchu mají, když firma funguje i po třech letech. Takových je asi třetina.
Bílý slon digitálního věku?
Ostatní africké země začínají po úspěchu Keni pokukovat. Například Senegal a Benin se přetahují o to, kdo bude IT lídrem frankofonní Afriky, všechny další státy zakládají své iHuby a inkubátory, aby zpoždění dohnaly. Často tak činí shora, na základě rozhodnutí místního prezidenta, zatímco v Keni vyrostlo vše odspoda.
Vláda, která se digitální pověstí svých programátorů ráda chlubí, aniž by na tomto úspěchu měla zásluhu, by je nyní z Ngong Road, kolem které se startupy koncentrují, ráda přesídlila. A to tak, že chytlavý slogan o křemíkové savaně by se stal doslovnou realitou. Slibuje (a všechny opoziční strany to podporují), že výhradně pro své IT experty vystaví nějakých padesát kilometrů za Nairobi na zelené louce Konza City. Stát by to mělo 14,5 miliardy dolarů (360 miliard korun) a do roku 2030 by se tam podle představ politiků mělo soustředit na 100 tisíc programátorů.
„Je to velmi dobrý koncept. Byla by to taková keňská výkladní skříň pro svět. Kdyby se podařilo vybudovat takový ekosystém, startupy by si mohly lépe pomáhat k vzájemnému prospěchu,“chválí plán Josephine Mwangiová. Kdežto Egra Kemuntová nad tím spíše krčí rameny s tím, že to dopadne podobně jako většina nikdy nerealizovaných slibů – třeba ten, že všichni školáci budou vybaveni laptopy.
Zato Evans Campbell se bojí, že by se z Konza City mohl stát bílý slon digitálního věku. Tedy projekt, který se vystaví podle megalomanských rozvojových plánů – tak jako ocelárny nebo továrny na boty v časech krátce po kolonizaci –, avšak nikdy se nespustí. Podle něj by bylo mnohem lepší učinit opak: nikoliv koncentrovat, nýbrž decentralizovat. Prostě postavit pobočky iHubu v nairobských slumech i keňských maloměstech, kde po kariéře programátora touží čím dál více mladých lidí. „Všichni si po všech těch řečech o křemíkové savaně naivně představují,“směje se Campbell, „že v IT každý člověk vydělá více než doktor, pilot nebo bankéř. Tak jim dejme šanci.“
Ostatní africké země začínají po úspěchu Keni pokukovat. Senegal a Benin se přetahují, kdo bude IT lídrem frankofonní Afriky. A všechny další státy zakládají iHuby a inkubátory.