Šalda, o kterém se neučí

Jaroslav Šalda (1880–1965) dnes nemá ani stručné heslo ve Wikipedii, přesto šlo o muže, který je svým významem srovnatelný se svým jmenovcem Františkem Xaverem. Šalda byl typický selfmademan baťovského typu. Dokázal se vypracovat z velmi chudých poměrů do funkce generálního ředitele a spolumajitele vydavatelství a tiskařských podniků Melantrich, které založil a vlastním přičiněním přivedl k nebývalému rozkvětu. Společnost, přidružená k národněsocialistické straně, zaměstnávala v době svého největšího rozmachu ve 30. letech 2000 lidí a vydávala 11 deníků a desítky dalších periodických titulů a stovky knih. Výborná monografie Ivety Škrabalové představuje Šaldu na základě široké pramenné základny nejen jako osvíceného manažera, ale především jako člověka pozoruhodných morálních kvalit, což se projevilo zejména za nacistické okupace, kdy podporoval své pronásledované zaměstnance i odbojové aktivity. Kniha vychází v edici Studentské práce a potvrzuje fakt, že i mezi texty psanými za účelem získání diplomu se najdou takové, které snesou nejpřísnější hodnocení. Petr Zídek

Iveta Škrabalová: Jaroslav Šalda – Portrét titána tisku. Academia, Praha 2016, 216 stran.