Nemůžu

Některé koncepce odvozují krizi středního věku od únavy, nudy, stereotypu. Například podle Říčanovy Cesty životem jde o protest proti rutině. Ve své poradně se však setkávám se stesky na rutinu spíše u žen na rodičovské dovolené, nezávisle na věku. U čtyřicátnic v krizi dominuje kariérní bilancování, vyhoření ve vztahu, smiřování s reálnými možnostmi.

Život jako den

Zajímavé je, že ač krizi středního věku často umocňuje náhled, že své sny si už asi nikdy nesplním, může následovat i poté, co se takový životní sen splní: konečně po letech dostavíme dům, firma, kterou jsme budovali, začne vzkvétat... Namísto hrdosti a štěstí, které jsme si představovali, však dominuje únava, rozčarování a pocity nejistoty: Co teď? Co dál?

Pomoci může odpočinek, přestávka. Líbí se mi přirovnání životaběhu ke dni. Biorytmicky totiž kolísá náš výkon podobně: nacházíme dva vrcholy aktivity. Ráno se budíme, postupně najíždíme a kolem 11 dopoledne míváme první vrchol aktivity. Po poledni uvadáme, ale pak znovu sbíráme síly a v pozdějším odpoledni nastává druhé vzedmutí sil. V průběhu života můžeme vysledovat něco podobného: v dětství postupně sílíme a dopolednímu vrcholu aktivity odpovídá období adolescence a rané dospělosti. Máme v té době spousty plánů, jsme mladí a svěží. V poledne jsme již založili rodiny, pečujeme o malé děti. A pak – zkraje odpoledne – nám dochází energie. Jsme unaveni a přehodnocujeme svůj denní plán. Už tušíme, co z toho, co jsme plni dopolední energie chtěli udělat, do večera nestihneme. Právě to je krize středního věku. Smiřujeme se s tím a přemýšlíme, co ještě zvládneme, na co rezignujeme a co delegujeme na jiné. Určité zvolnění (siesta) prospívá tomu, abychom vše dobře uvážili a silami nemrhali. A pak, když už to máme, můžeme se v klidu věnovat svým novým cílům, do žil se nám přitom vlila nová energie. Ještě toho do večera stihneme vcelku dost!

Stejně, jako se my lidé lišíme v přesném načasování svých biologických hodin, v míře celkové energie i jejího kolísání, lišíme se i co do konkrétního načasování a hloubky krize středního věku. Ovlivňují nás pochopitelně i vnější okolnosti. U někoho přichází krize dříve, u jiného později. U někoho nejde v pravém slova smyslu o krizi, ale spíše o bilancování, aniž by Jak dopadne příběh Lenky zmíněné v úvodu je těžké odhadovat. Luboš totiž rozhodnutí své ženě zkomplikoval: namísto zloby a výčitek, jež očekávala, šel do sebe. Nevyčítá, uznává své chyby a je ochotný vše řešit. „Je to změna o 180 stupňů,“hodnotí Lenka. „Dosud mi výčitky s dvojnásobnou razancí vracel. Teď je všechno jinak. Jenže já se z toho nedokážu radovat...“Pokud Lenka s Lubošem překonají krizi spolu, jejich vztah nejspíš bude uspokojivější než v letech předtím.

Sílu otřást rutinou dodal Lence jiný muž, ale také naštvání na Luboše. Zdravý hněv člověka nabíjí energií. I Milada se nejdřív musela začít zlobit: na tátu, na sebe samu – a pak byla schopná něco měnit. Ženy ovšem často mají se hněvem problém. Tam, kde by se muž naštval, my se litujeme, pláčeme. Místo hněvu volíme smutek. Jde zpravidla o reakci osvojenou v dětství, kdy jsme slýchaly: „Hodné holčičky se ale takhle nevztekají!“A kluci zase: „To jsi kluk, když brečíš?!“

V terapeutické práci s nešťastnými klientkami se nám pak často stává, že postupem času dochází ke zdravému překlopení smutku na hněv. A ten pak ženě dodá energii k tomu, aby svůj život změnila. Někdy může „zafungovat“i deprese. Například podle Paula Andrewse a Andersona Thomsona z Virginia Commonwealth University tkví význam deprese v tom, že upoutává myšlenky na problém, který je tak analyzován ze všech stran. Výsledkem může být odhalení příčiny obtíží.

Krize středního věku patří mezi takzvané vývojové krize. Jinými slovy: patří k životu a je svým způsobem zdravá. Je príma, když z ní dokážeme vytěžit to dobré. Když dovedeme snést ztrátu iluzí a nepropadnout přitom beznaději. Stáváme se pak vyrovnanějšími a moudřejšími.

Krize jsou nepříjemné, ale mají v sobě skrytý potenciál: potenciál k pozitivní změně. Znám řadu žen, jimž se díky krizi zlepšil vztah, a také řadu těch, jimž právě krize dala sílu vystoupit ze vztahu, který je ničil. Další ženy vyhořely v práci a po období, kdy „všechno vypadalo černě“, změnily nejen práci, ale často i profesi. Díky tomu dnes vnímají hlubší smysl své existence a jsou šťastnější.