Libice

Z hradiště mocný rod Slavníkovců ovládal severovýchod, východ a velkou část jihu Čech. Na konci 10. století bylo vypleněno.

Slované přicházeli na naše území někdy po polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu. Nejednalo se o usazování mírumilovných zemědělců, ale spíše o ozbrojenou invazi. K ochraně obyvatelstva byla na vhodných místech stavěna hradiště. Při postupném sjednocování se nejlépe prosadil kmen Čechů s vládnoucími Přemyslovci. Severovýchod, východ a větší část jihu Čech ovládali Slavníkovci. Jejich hlavním sídlem bylo hradiště v Libici nad Cidlinou.

Nejstarší slovanské nálezy odtud pocházejí z 6. století. V polovině 10. století již mělo hradiště charakter knížecího sídla. Stál zde knížecí palác, nejméně tři chrámy, mincovna a několik hospodářských a výrobních objektů. V jeho severovýchodní části vzniklo velké sídelní seskupení.

Na konci 10. století vládl v přemyslovské části Čech Boleslav II. zvaný Pobožný. V době jeho vlády vznikly u nás první kláštery. Boleslav II. získal souhlas se zříze- ním pražského biskupství. Druhým biskupem se stal Slavníkovec, vzdělaný mnich Vojtěch. Brzy se však Boleslav II. a biskup Vojtěch dostali do vleklých sporů.

Na podzim roku 995 vedl mladičký německý panovník válečnou výpravu proti pohanským Bodrcům. Do války spolu s ním vyrazily i dva sbory z Čech – jeden přemyslovský, druhý slavníkovský. Přemyslovci této situace využili k vyřízení účtů se svými soupeři. Ve výročí smrti sv. Václava – 28. září 995 – nečekaně zaútočili ozbrojenci ve službách Boleslava II. na libické hradiště.

Dobývání a vraždění trvalo dva dny. Nebyly ušetřeny ani ženy a děti. Biskup Vojtěch, jeho bratr Soběslav a snad jejich nevlastní bratr Radim získali azyl v polském Hnězdně u Boleslava Chrabrého. Český stát byl likvidací Slavníkovců násilně sjednocen.

Libici dostali do vlastnictví (snad za odměnu při dobývání) Vršovci. Byl zde vystavěn nový palác. Ironií historie je, že Vršov- ci byli vyvražděni v roce 1108. Na Libici tehdy zahynuli Bořej a Bošut. Hradiště pak bylo postupně opuštěno a zapomenuto.

Dnes zde najdeme památník na slavníkovské hradiště. Jsou vyznačeny základy paláce a kostela kladené do poloviny 10. století, prostý dřevěný kříž a sousoší sv. Vojtěcha a Radima.

V těsné blízkosti libického hradiště je NPR Libický luh – největší komplex lužního lesa v Čechách. Labe (a jeho přítoky) zanášelo své údolí štěrky a písky. Dnes se těží na řadě míst v Polabí jako důležitý stavební materiál. Kolem roku 1000 n. l. nastala změna. Začala se ukládat splavená hlína z výše položených míst, tím se vytvořila mocná vrstva hlinitých usazenin. Tato změna byla způsobena rozšířením zemědělství a s tím spojeným odlesněním. Stará ramena se zaplnila, místo nich se vytvářela nová. Na náplavech vyrostl les. Označujeme ho jako měkký luh – je tvořen hlavně vrbami, topoly a olšemi. Pravidelné záplavy, změny koryta, zanášení a tvorba nových tůní vedla k rozrůznění stanovišť. Dnes zde však měkký luh najdeme jen na několika místech. Převládajícím typem lesa je nyní tvrdý luh s duby, jasany a jilmy. Regulace Labe dokončená v minulém století vedla ke snížení hladiny spodní vody, téměř zmizely záplavy, a tedy i tvorba nových tůní a ramen.

Dřív než listí stromů zcela zastíní půdu, vykvétá řada zdejších rostlin. Některé z nich, jako dymnivka dutá nebo česnek medvědí, jsou zde skutečně v ohromném množství. Nápadný je i orsej jarní. Hojné jsou i sasanky – sasanka hajní a sasanka pryskyřníkovitá. Na konci léta vykvétá vzácný kruštík polabský, který je vázán na topoly.

Připravil Karel Drábek, geolog