Za soláry na střeše si majitelé připlatí

Lidé, kteří si doma vyrábějí elektřinu a jsou připojeni na síť, by se měli podílet na jejím financování

PRAHA Kvůli nové skladbě ceny elektřiny se začátkem jara rozhořela emotivní debata, protože to vypadalo, že si lidé výrazně připlatí za velikost jističe. Od toho plánu už národní regulátor ustoupil a debata teď dostává nový impulz. Předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková i ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) mají za to, že na zvýšených nákladech se musejí podílet dotovaní majitelé obnovitelných zdrojů, což jsou nejtypičtěji solární panely a větrné elektrárny.

Skladba ceny za elektřinu se proměnit musí, protože výrazně přibylo lidí, kteří si energii vyrábějí doma sami pomocí některého z obnovitelných zdrojů a jsou napojeni na síť. Když ale slunce nesvítí nebo vítr nefouká, potřebují brát elektřinu z páteřní přenosové soustavy. Majitelé takzvaných decentralizovaných zdrojů využívají síť méně, ale tím, že jim v „produktivních“fázích klesá odběr, neklesají náklady na provoz sítě. Proto se někde peníze navíc najít musejí.

„Náklady by měli zaplatit také ti, kdo elektřinu z obnovitelných zdrojů vyrábějí. Pokud budou dál využívat síť, a já bych tomu byla ráda, měli by se účastnit na platbách. Chtěla bych, aby jim soused nejen ve svém účtu přispíval na energii z obnovitelných zdrojů, ale aby se i oni sami podíleli,“říká předsedkyně ERÚ. Samovýrobci nemusejí být připojeni na síť, pokud budou mít dostatečně velkou akumulační baterii, kam si přebytečnou elektřinu „schovají“, zatím to ale není moc rozšířené řešení, i kvůli ceně.

V rámci složenky za elektřinu představuje příspěvek za ekologické zdroje necelých deset procent celkové částky. Ministr Mládek souhlasí s tím, že jedna z nových položek v rámci státem regulované ceny by měla jít za majiteli obnovitelných zdrojů. „Ideálně si vyšší náklady musí rozdělit všichni, bude o to boj. Z pěti tisíc dodavatelů elektřiny jsme na pětatřiceti tisících a bude to pokračo- vat. Dílem by měli zaplatit i majitelé solárních panelů,“uvedl ministr průmyslu a obchodu.

O tom, jak přesně bude zapojení samovýrobců vypadat, není rozhodnuto, ale ve světě nabývá na oblibě takzvaný net metering. Jde o systém, kdy si například solární zdroje na střeše domu „odkládají“přebytečnou energii do distribuční sítě a ve chvílích, kdy slunce nesvítí, si stejný objem elektřiny z drátů berou. Poplatek by mohl mít podobu ceny za tuto službu.

Net metering je cesta, která na rozdíl od většího důrazu na velikost jističe na úkor skutečné spotřeby neodrazuje spotřebitele od spořivosti ani od investice do čistých zdrojů. „V rámci takovéto podpory by malý poplatek za přístup do sítě pro tyto zdroje dával smysl, neboť by využívaly síť jako zálohu místo baterií,“říká Veronika Hamáčková, výkonná ředitelka Solární asociace, s tím, že speciální tarif pro decentralizované zdroje nesmí být nastaven tak, aby znevýhodnil rodiny s několika panely na střeše.

Podobně to vidí předseda Komory obnovitelných zdrojů Štěpán Chalupa, jen k tomu klade důraz na to, aby poplatek za přístup k síti neměl charakter pravidelné položky na složence. „Zvláštní poplatek za domácí obnovitelný zdroj je špatný nápad. Jiná otázka ale je úhrada nákladů na počáteční připojení zdroje, ty ať provozovatelé sítí transparentně vyčíslí a vyúčtují jako jednorázovou platbu,“uvedl Chalupa.

Slunce, vítr a voda

Finanční zapojení do síťových nákladů dává smysl i podle Pavla Štípského, předsedy Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů, a to konkrétně pro „nestálé“výrobny. Tím je míněna produkce elektřiny pomocí slunečního svitu nebo větru. „Například domovní fotovoltaické systémy, které z principu slouží pro vlastní spotřebu majitele, využívají a potřebují výhodu připojení k síti. U takových malých instalací se dá konstatovat, že by se mohly a měly nějakou finanční formou podílet,“sdělil Štípský.

Upozornil, že v rámci čistých zdrojů byměly mít svůj vlastní režim malé vodní elektrárny, proto-

Z čeho se skládá cena elektřiny

že jejich výroba nevykazuje takové výkyvy s ohledem na počasí. „Nebylo by proto správné chtít v případě malých vodních elektráren jakoukoli úplatu za to, že zatěžují síť, když ji naopak v koncových místech odlehčují,“vysvětlil předseda svazu.

Na hledání konkrétního modelu, jak si kdo připlatí, je ještě čas, se spuštěním nové tarifní struktury se počítá od roku 2019. Návrh chce ERÚ představit během letošních letních prázdnin, zatím předsedkyně sbírá podněty od malých spotřebitelů. Do toho se počítají i ti z řad samovýrobců, podle Vitáskové by příplatek na provoz sítě měl vyvážit rozmach chytrých technologií. „Umí třeba zapnout spotřebiče automaticky podle toho, jak se elektřina vyrábí. Například když je v poledne nejvíc slunce, zapne se sama prač- ka,“dodala předsedkyně národního regulátora s tím, že s náklady na pořízení takových zlepšováků pomohou evropské dotace.

Chytrý měřič

Na ministerstvu průmyslu už se pracuje na dotačním programu pro chytré elektroměřiče. Ty vedle zapínání spotřebičů umí i zmíněné odesílání přebytků do páteřní sítě. Evropa je v rozvoji čisté a hospodárné energetiky štědrá – v příštích pětadvaceti letech má do České republiky za tímto účelem přitéct 155 miliard korun, chytré měřáky jsou prvním krokem. Díky tomu se řada lidí promění ze zákazníků ve výrobce a výrazně ušetří na spotřebě.

Ale jak už bylo řečeno, distribuční síť musí zůstat zachovaná na výkon, aby nezkolabovala, i kdyby se všichni v jednu chvíli, za hluboké bezvětrné noci, rozhodli, že doma zapnou všechno, co je na elektřinu. „Na nákladech se může podílet i správce přenosové soustavy ČEPS, celá distribuce, velkoodběratelé imaloodběratelé – a ti ještě v různé struktuře,“říká Mládek s tím, že v novém tarifu nesmí převládnout zájem distributorů a velkoodběratelů.

Pro ně by byl nejvýhodnější původní návrh, aby vzrostla role jističe – tedy platba podle maxima, které může byt, dům, chata nebo firma odebrat bez ohledu na to, jestli to opravdu udělá. „Při tom se ale jaksi zapomnělo na domácnosti a chudé lidi,“dodal ministr. Kvůli nepřiměřenému dopadu, jaký by mělo počítání ceny na jistič pro nízkopříjmové a spořivé domácnosti, už Vitásková tuto cestu zavrhla.

Otázka zmíněného net meteringu pro malé domácí elektrárny nepřichází v České republice na přetřes poprvé, před třemi lety měla dokonce blízko ke schválení coby jeden z návrhů v novele zákona o podporovaných zdrojích. Poslanci se ale v srpnu 2013 rozhodli, že touto cestou se česká energetika zatím nevydá.

Velkou tradici má odkládání energie ze samovýroby do sítě ve Spojených státech amerických, kde se rozvíjí od 80. let minulého století. Když majitel čistého zdroje vyrobí v úhrnu za měsíc totéž, co spotřebuje, za silovou energii neplatí nic. Pokud vyrobí méně, doplatí si rozdíl, a pokud více, převede si energii do dalšího měsíce nebo si ji nechá proplatit. Metoda pomáhá šetřit na spotřebě, na regulovanou část ceny, za připojení či distribuci, nemá vliv.

V Evropě se tento princip, popisovaný často jako točení elektroměrem oběma směry, rozvíjí pomaleji, průkopnickou roli v tom hrají Dánové a Belgičané.