Europeizace Ameriky

Spojené státy americké ztrácejí svou výjimečnost v rámci Západu

Primárky (prakticky) skončily a Ameriku čeká šest měsíců kampaně před volbami v listopadu. Při zahlcení denními či týdenními peripetiemi, obraty, skandály a „spiny“Trumpa i Clintonové bychom však neměli pominout jeden fenomén dlouhodobý, zásadní.

Amerika se politicky europeizuje. Výsledkem primárek je europeizace obou hlavních stran. To je jejich nejzávažnější a přitom nejméně reflektovaný důsledek. Amerika ztrácí svou výjimečnost v rámci Západu, výjimečnost vůči „EU-Kanadě“.

Co tím míním? Demokratická strana se stala sociálnědemokratickou stranou evropského typu. Poslední americký prezident, demokrat, ale nikoli sociální demokrat byl Bill Clinton. První americký sociálnědemokratický prezident je Barack Obama, který dostal pod státní kontrolu 17 procent ekonomiky (tolik dávají Američané na zdravotní péči, již on státem ovládl). Pro levé křídlo Demokratické strany je to málo, proto tak silná podpora otevřeného socialisty Bernieho Sanderse v primárkách. Hillary nominaci sice získá, ale aby usmířila jeho stoupence, bude se muset posunout doleva více, než by sama chtěla. Důsledkem Obamy a primárek 2016 je plná socializace Demokratické strany. Je neodlišitelná od evropských socialistů.

A nominací Trumpa se europeizuje i Republikánská strana. Na prezidentské úrovni přestává být stranou konzervativní a stává se nacionalisticko-populistickou.

Konzervativci nařčeni z fašismu

Vysvětlím. Za poslední půlstoletí západní levice postupuje vpřed a pravice před ní v posledku vždy kapituluje – v Evropě. Je to „Vichy pravice“(evropští lidovci, liberálové). Za tu dobu se v Americe proti nejen levici, ale i tamní „Vichy pravici“zformovalo hnutí, které dostalo název „konzervativní“a které vedli politici jako Barry Goldwater a Ronald Reagan (v Británii Margaret Thatcherová). V ekonomice a domácí politice prosazovalo nízké daně a malý stát, v kultuře a morálce židovsko-křesťanské hodnoty a v politice zahra- ničněbezpečnostní vojenskou sílu a neporazitelnou obranu. Levice s těmito postoji nesouhlasí, což je o. k., ale navíc je i nenávidí a démonizuje (není konzervativce, který by levicí nebyl nařčen z fašismu).

Přitom všechny tři postoje jsou univerzalistické a idealistické: nízké daně a malý stát nikoli z nenávisti vůči chudým, ale z lásky ke svobodě volby lidí. Kritika potratů nikoli z bigotní nenávisti k ženám, ale proto, že jsou-li nenarozené děti lidmi, pak hnutí pro život je tím nejušlechtilejším lidskoprávním zápasem doby. A zajisté mírumilovní humanisté simusejí ošklivit militarismus, jenž například před sto lety vedl k první světové válce, leč celou perspektivu změnila tři jména: Hitler, Stalin, Churchill. Ve světě Hitlera a Stalina potřebujete Churchilla; ve světě, v němž žijeme, je vojenská síla svobodných zemí politickou volbou, ale i morální povinností, mají-li společnosti politické svobody a lidských práv přežít a nezmizet z povrchu země.

V Evropě kromě „Vichy pravice“kola- borující s levicí (tzv. pravý střed) existuje i to, čemu se říká „extrémní pravice“, jež je nacionalistická až xenofobní. Vůdčím příkladem je francouzská Národní fronta (FN). Trump je transplantátem této „alternativní pravice“do USA. Opouští idealistický univerzalismus reaganovského konzervatismu a nastoluje partikularismus etnonacionalismu. Stejně jako FN říká: V ekonomice méně státu? Ne; levice chce socialismus a privilegia pro chudé, barevné a sexuální menšiny, my chceme socialismus a privilegia pro bílou střední třídu. Posvátnost lidského života? Ne, ať jen barevné a tmavé ženy na potrat jdou. A zahraniční politika? Mišmaš; na jedné straně izolacionismus, na straně druhé slib rychlého zničení islamistů; na straně jedné obdiv k Putinovi, na té druhé „nápad“rozstřílet ruské stíhačky přelétávající nad americkými křižníky…

Obavy z demagogie

„Sofistikovaní“Evropané, kteří si ošklivili americkou výjimečnost (danou americkým konzervatismem), se mohou z europeizace Demokratické strany radovat. Ale otázkou je, zda se budou a mají radovat i z europeizace Republikánské strany v podobě Trumpa. Já za sebe říkám, že představa USA coby politické „Makrobelgie“mě žádným nadšením nenaplňuje.

Obama, Sanders, Clintonová, Trump, to vše jsou příznaky europeizace Ameriky. Její otcové zakladatelé si ošklivili dvě formy vlády: absolutistickou monarchii a přímou demokracii. Proto ustavili republiku s ústavním omezením moci a s demokracií nepřímou. Měli obavy z demagogických „tribunů lidu“typu Trumpa.

Pokud si ošklivíte Trumpa a vše, co znamená, Americe nyní nepomůžete. Můžete ale pomoci sobě. Prvním krokem by měla být změna škodlivé a hloupě zavedené přímé volby prezidenta zpět na nepřímou. Druhým zvýšení výdajů na obranu země a spojenců.

Autor je publicista, analytik, ředitel Občanského institutu