Puk a politika

I v hokeji se odráží stav ruské společnosti

Nejvýznamnějšími událostmi, které se odehrály doposud na letošním mistrovství světa v hokeji v Rusku, byla absence ruského prezidenta Vladimira Putina na slavnostním zahájení a vítězství českého týmu nad domácími 3:0 v úvodním zápase šampionátu.

Jako by Putin, jenž prohry snáší mimořádně těžce, předem tušil, proč dal přednost jednání s japonským premiérem Šinzóem Abem. Mimochodem, státníci se sešli v Soči, městě, kde se před dvěma lety konalo jiné významné světové sportovní klání – zimní olympijské hry. A po už tradiční dvouleté odmlce Rusko čeká v roce 2018 další velká událost – mistrovství světa ve fotbale. I když o tom, zda Moskva nepomohla rozhodnutí o pořadatelství nějakým tím rublem či spíše dolarem, existují pochybnosti, zatím se nezdá, že by se v rok prezidentských voleb v Rusku mělo mistrovství hrát v nějaké mírumilovnější a demokratičtější zemi. Ostatně poté, co se konaly olympijské hry v Číně a předešlý hokejový šampionát v Bělorusku, to vypadá na dokonalé oddělení mezinárodní politiky od sportu, jak si to mnozí přejí.

V době, kdy v Rusku sedí za mřížemi političtí vězni, ruská armáda okupuje území svých sousedů a každý den přibývá ruských občanů živořících pod hranicí životního minima, je středobodem ruské reality černý puk. Dává na chvíli zapomenout na sankce i klesající hodnotu rublu. Jenže hokej je v Rusku financovaný často právě ze státních zdrojů a pokladen státních korporací. Kluby, které mají přístup k Putinovým oligarchům, jsou bohaté, ostatní živoří. Ti, kdo nechají prezidenta Putina vpálit gól či mu na něj dokonce přihrají, se těší finanční přízni mocných a bohatých, ti politicky natvrdlí nikoliv. I v hokeji se zrcadlí stav ruské společnosti a protekcionářské praktiky, které vévodí Putinově režimu. A pak že sport nemá co dělat s politikou. Petra Procházková