Sílu polské vlády otestují až výsledky reforem
Skoro čtvrt milionu lidí v ulicích Varšavy nebo jedna z největších protivládních demonstrací po pádu komunismu v Polsku – zhruba tak reagovala média po celém světě na sobotní protest „Jsme a budeme v Evropě“, který za podpory opozice zorganizoval Výbor na obranu demokracie. Je ale demonstrace takovým úspěchem? První vážné pochybnosti vzbuzují samotná čísla týkající se počtu účastníků. Iniciátoři amagistrát hlavního města, který je poslední důležitou baštou opoziční Občanské platformy (PO), sice podávají údaje, které následně převzaly infor- mační agentury, ale ty se jako vždy řádově liší od policejních statistik, které mluví o pár desítkách tisíc lidí.
Pravda bude nejspíš jako obvykle někde uprostřed, s čímž ale nemůže být opozice spokojená. Od demonstrace si totiž bezpochyby slibovala více, ostatně dala si záležet. Deník Rzeczpospolita minulý týden zveřejnil SMS zprávy, které obdrželi členové PO. Obsahmluví jasně – každý straník ve funkci, ať už se jedná o poslance nebo komunálního politika, se musí osobně dostavit do Varšavy nebo zajistit náhradníka.
Potřebu co nejširší podpory v ulicích, vysvětluje pohled na průzkumy veřejného mínění. Ačkoli opozice neustále zbrojí proti kabinetu premiérky Szydłové, příliš se jí nedaří přesvědčit o své pravdě i spoluobčany. Ve zmiňovaných průzkumech dlouhodobě a s přehledem vítězí představitelé Práva a spravedlnosti (PiS) a nezdá se, že by své pozice hodlali opustit. Značně horších výsledků naopak dosahují dvě nejsilnější opoziční strany, PO aModerní. Ty se nejenže drží daleko za lídrem, ale ani po sečtení potenciálních hlasů obou uskupení by nepřekonaly preference PiS, a pokud ano, tak jen minimálně.
K údivu odpůrců vlády nepomáhají ani kritické hlasy ze zahraničí. Znepokojení bruselských struktur ohledně dění v zemi bílé orlice nepřináší kýžené ovoce, ba naopak. Šéfredaktor týdeníku Wprost si všímá zajímavé úměry – pokaždé když Evropská unie přijme nějakou rezoluci nebo projeví obavy z poměrů u našich sousedů, okamžitě se zvyšuje podpora vládní strany. Polská opozice by si navíc bezpochyby přála, aby evropské elity následovaly její příklad a vyhlásily vládě totální válku. To se však unijním představitelům příliš nezamlouvá. Nechtějí si při- dělávat zbytečné potíže, navíc když je výsledek tak nejistý.
Vypadá to, že současné politické špičky PiS zatím zůstávají klidné. V prezidentských a parlamentních volbách Poláci zcela jasně ukázali, že chtějí zásadní změny. Ty se dosavadní establishment snaží pochopitelně za každou cenu zastavit. Požadavky účastníků protivládních protestů asi nejlépe vystihla režisérka Agnieszka Hollandová, která se na jedné z předchozích manifestací domáhala, aby vše zase „bylo tak, jak bylo“. Otázkou zůstává, zda o něčem podobném sní i celá společnost. Vláda si je tohoto faktu vědoma, a tak příliš neubírá na tempu. Velké změny čeká například oblast kultury. Finanční podporu dostane řada nových subjektů a dosavadní beneficienti si budou muset utáhnout opasky. Na nářky jedné z ředitelek dvou divadelních scén ministr kultury odpověděl, že si musí zvykat žít stejně jako konkurenti. Podobně na tom budou nejspíš i vydavatelé periodik nebo filmoví tvůrci.
Sobotní demonstrace ukázala, že polská opozice byla schopna aktivizovat své zastánce a v souboji s vládou nehodlá hodit ručník do ringu. Dalším krokem v boji bude nejspíš vytvoření jednotné protiPiSovské koalice. O té se hodně mluvilo během protestů, ačkoli bylo možné vycítit i značné vnitřní rozepře, které se vedou o vůdčí postavení uvnitř protivládního tažení. Podobný počet lidí jako o víkendu by se v případě nutnosti dokázal sejít i na manifestaci podporující současný kabinet, více než skalní příznivci jednoho z táborů tak dění ovlivní širší vrstvy obyvatel. Na jejich hlas ale budeme muset počkat, až se dostaví první výsledky reforem. Až ty definitivně rozhodnou o úspěchu nebo neúspěchu současné premiérky Szydłové a jejího týmu.