Obchodní laskavost nebývá v Číně korupcí
Každý, kdo se někdy v Číně dostal do nějakých obchodních nebo právních situací, jistě přišel do styku s fenoménem osobních vztahů „kuan-si“.
vztahuje k abstraktnímu stavu spřízněnosti. Má smysl jen ve své konkrétní podobě. Řekneme-li obecně, že naše vzájemné vztahy ( kuan-si) jsou výborné, je to pouhé obecné konstatování, až fráze.
Řekneme-li ale, že někdo získal veřejnou zakázku díky kuan-si nebo že vyhrál soudní při díky kuan-si, je význam tohoto pojmu v dálněvýchodním kontextu výmluvnější. Princip, že akceptovaná výhoda je dlužná výhoda, se zdá být společným principem pro mnohé kultury. Požadovat výhodu znamená iniciovat výměnu a souhlas s uspokojením požadavku znamená tuto iniciativu podpořit.
Hlavní rozdíl mezi tržní výměnou a výměnou protislužeb spočívá v tom, že výměna protislužeb nemusí být specifikována. Návratnost protislužby může být očekávána, nikoliv vynucována. Významným prvkem kuan-si je pojem kan-ťing, který by se dal přeložit jako cit pro společenský vztah. Na rozdíl od korupce jsou kuan-si motivovány snahou udělat někomu laskavost z pohnutky citu pro společenský vztah, nicméně opět v očekávání laskavosti. Faktor kan-ťing usnadňuje výměnu výhod, poskytuje určitou jistotu, ale sám o sobě není v systému kuan-si motivací. Motivací je strategický a přesně budovaný systém vlivu a prospěchu.
Zakázky se dávají jen známým
V Číně je v obchodních vztazích běžné, že zakázky jsou uzavírány, až když se obě strany dokonale poznaly, navázaly kuan-si a mohly vstoupit do režimu smluvních vztahů. Uzavírat smlouvy jen s těmi partnery, které dobře známe, se stalo typickým rysem obchodní kultury navzdory všem „západním“poučkám o pravidlech hospodářské soutěže.
Ostatně v Číně byla v případě porušení smlouvy vždy dávána přednost narovnání po dobrém, protože spor by znamenal nejen narušení konfuciánského přirozeného pořádku věcí, ale také narušení kuan-si do budoucna.
Narušení kuan-si se blížilo pásmu ztráty tváře, což byla a je vážná konfuciánská morální sankce. S určitou nadsázkou by se tedy dalo říci, že kuan-si není s konfuciánským nahlížením na právní vztahy rozporné.
Česko-čínské vztahy
Dimenze kuan-si se v čínském prostředí nepohybuje jen v horizontální rovině, ale také v rovině vertikální, tedy vůči těm, kdo řídí obchod. Už od nepaměti obchod podléhal v Číně dohledu úředníka. Úředník byl téměř všemocný, ať státní, nebo dnes i stranický.
Názor, že v Číně nelze obchodovat bez ohledu na úroveň mezistátních vztahů, je tedy logický a správný. Naše předválečné diplomatické vztahy s Čínou byly na dobré úrovni a naše zboží, hlavně od firmy Baťa, tam mělo dobrý zvuk. Po vzniku Čínské lidové republiky patřily naše výrobky, hlavně strojírenské, v Číně k těm nejrozšířenějším a naše oficiální vztahy k těm nejlepším. Když v roce 1958 Nikita Chruščov v Pekingu neuspěl s návrhem vybudovat v Číně sovětské základny a začala tak čínsko-sovětská roztržka, spojovalo nás s Číňany také to, že pobyt sovětských vojsk na svém území odmítali jak Mao Ce-tung, tak Antonín Novotný. Po roce 1968 mohli brát Číňané naše oficiální postoje jako úlitbu okupovaného svému okupantovi. Česká politika vůči ČLR byla v devadesátých letech nezávislá, a to i v EU. V té době jsme v Číně ztratili hodně obchodních příležitostí. Řadu našich bývalých pozic zaujali Němci, Francouzi, ale i Japonci, kteří měli svůj postoj k ČLR lépe promyšlený.
Po podpisu rozsáhlých investičních dohod s Čínou u příležitosti pražské návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga bude zajímavé sledovat, jak se Číňané dívají na naše výkyvy v česko-čínských vztazích. Zda nás stále považují za zemi, s níž ještě mají kuan-si z minulosti, či zda si je musíme znovu a pracně budovat.
Uzavírat smlouvy jen s těmi, koho dobře známe, je v Číně typické. Navzdory západním poučkám o pravidlech hospodářské soutěže.