Exploze literatury ve 14. století
Literaturu v době Karla IV. a rovněž v dlouhém 14. století tvořila díla jak duchovní, tak světská. Klíčový jazyk představovala nadále latina, od 13. století ale přibývalo i produkce v národních jazycích. U nás to byly dva jazyky: čeština a němčina, přičemž právě v němčině se nám dochovala nejstarší beletrie. Už na dvorech posledních Přemyslovců se rodila zábavná lyrika a epika, jejíž tvorbu podpořila na konci 13. věku i šlechta. A právě tato díla podnítila ve 14. století staročeskou lyriku i epiku, na což se obvykle zapomíná.
Německá a staročeská tvorba vznikaly ve veršovaném metru (rytmické schéma verše se střídajícími se přízvučnými a nepřízvučnými slabikami), což platilo i pro dlouhé epické příběhy, které čítaly až několik tisíc veršů. Zajímavé je, že i některé kroniky v národních jazycích byly napsány ve verších. Z německých zemí to je např. české krále mapující slavná Kronika Otakara Štýrského (13. století) a neméně proslulá staročeská Dalimilova kronika (poč. 14. století).
Pestrost jazyků, pestrost tvorby
Rozmanitost tvorby ve 14. století vychází však nejen ze tří jazyků, ale také zmnohosti žánrů. Vedle lyrických básní/písní a epických příběhů nacházíme satirické a dramatické básně stejně jako didakticky motivované verše či přímo veršovaná naučení a alegorické básně, kde se opět řeší duchovní a světská témata. Neméně zajímavé jsou prozaické texty, jež se objevují hojně i v podobě exempel – krátkých příběhů, které se četly během kázání.
Do skupiny prozaických děl spadají texty moralistní a výchovné pojednávající o „dobré společnosti“a „dobrém způsobu života“(např. díla Tomáše Štítného nebo Jana Husa). Ve druhé polovině 14. století vzniklo také mnoho kazatelských spisů, které reagovaly na stinné stránky společenského ne/řádu.
Z latinské produkce pak vyzdvihněme zvláště historiografické texty: kroniky, je- jichž vznik podnítil Karel IV. Ovlivnil dílo kronikáře Františka Pražského, Beneše Krabice, Přibíka Pulkavy, Neplacha a dalších. Mezi literáty se konečně zařadil i sám císař. Věnoval se hned několika žánrům v latinském jazyce. Tvorbu právní povahy představují Korunovační řád, Majestas Carolina, Zlatá bula pro Říši. Podobu normativní (texty podněcující obecné dobro) nesou Životopis Karla IV. a Morality. Snahu po vlastním literárně-historickém díle pak Karel vložil do Nové legendy o sv. Václavovi.