Evropa na jedné noze

Jak se vyrovnat s migrací? Unie uspěje, když vyřeší svou institucionální krizi

Evropa se třese hrůzou, co se stane, když dohoda s Tureckem o zadržování migrantů padne, což se po pravdě řečeno může snadno a brzy stát. Evropě se především nechce Turecku poskytnout bezvízový styk. Pokud se dohoda zhroutí, může se směrem do Evropy vydat další nekontrolovaná masivní migrační vlna. A pokud k tomu dojde, bude to mít katastrofální politické důsledky. Podívejme se na prezidentské volby v Rakousku, kde jsou navíc Svobodní nejpopulárnější stranou v zemi, stejně jako už vede populistické hnutí Beppe Grilla v Itálii. Komu nahrává migrační vlna ve střední Evropě, nemusíme na tomto místě znovu převyprávět. Další příliv by liberální demokracie v celé Evropě nemusela vůbec přežít.

Evropa jistě čelí mnoha krizím najednou, ale nejpodstatnější je krize institucionální, Evropa není vybavena robustními institucemi, které jsou schopny s přehledem čelit krizím přicházejícím zvenčí. EU je nestabilním projektem a experimentem do dobrého počasí. V dobrém počasí je možná roztomilé hledat upachtěný konsenzus a nedosáhnout nikdy skoro ničeho, ale na to, co se ve světě děje, to bohužel dávno nestačí.

A nejhorší je, že neúspěchy svádějí národní politici na Evropskou unii a tím ji dále oslabují a podkopávají pod ní větev. Přitom jsou to oni, kdo musí přijít s vizí, kam Evropu dále posunout, a jsou to oni, kdo rozvoj Evropy k něčemu efektivnějšímu záměrně blokují. Ve zprávě pěti prezidentů (předseda EP, ECB, EK, euroskupiny a prezident Evropské rady) byla mimochodem obsažena rozumná vize, kancléřka Merkelová to ale spláchla do toalety.

Záležitost nejen unijní

Podobně jako stojí eurozóna na jediné noze a tou je ECB (není společný dluhopis, signifikantní rozpočet, nejsou společné daně, ani společné pojištění vkladů), stojí dnes výzva regulovat nelegální migraci na jedné noze a tou je dohoda s Tureckem. Evropa, resp. německá diplomacie (která obešla EU, dohodu s Tureckem vyjednávala na vlastní pěst a Evropu postavila před hotovou věc) vsadila vše na jednu kartu.

Na jedné noze to ale nemůže fungovat. Co tedy Evropa musí udělat? Musí představit komplexní plán, jehož jádrem musí být interdisciplinarita a jakási schopnost připravit spolupráci resortů a institucí, které si obyčejně jedou jen ve svém úzce vymezeném koridoru.

Prvním krokem je, že ohrožuje-li migrační krize bezpečnost, stabilitu a demokracii v Evropě, je to nejen záležitostí EU, ale také NATO a musí také vzniknout společný štáb EU a NATO, který bude situaci řešit.

Řetězec musíme začít sestavovat v arabském světě. Musí existovat společný kredibilní plán na mír v Sýrii, Iráku a Libyi a ruku v ruce musí být připraven velký stabilizační plán (řekněme Marshallův plán) pro Sýrii a Libyi. Taktéž musí být zřízeny v Libyi, Turecku, na řeckých ostrovech skutečně dobře vybavené záchytné tábory, kde budou uprchlíci čekat a kde je bude možné třídit a s naprostou jistotou ověřovat jejich identitu.

Mezitím musí Evropa vybudovat ochranu své vnější hranice, stejným způsobem jako chrání svoji hranici Spojené státy – pobřežní hlídky a všechna další představitelná výbava. Stojí-li to USA 30 miliard dolarů ročně, bude to stát Evropu trochu víc, protože má členitější pobřeží.

Že to bude drahé? Nikoli – drahá jsou právě populistická opatření na národní úrovni. Zvýší-li například česká policie svoje počty o 4000 lidí, jsou to vyhozené peníze, protože to k ničemu není třeba. Když naopak těchto 4000 policistů pošleme na ochranu vnější hranice EU a adekvátní počet pošlou další země EU, budeme se blížit praktickému řešení a ochráníme svobodu pohybu uvnitř EU.

Krom toho – finanční konstelace je mimořádně příhodná – EU je jako celek mnohem méně zadlužená než USA či Japonsko, jako celek si může půjčit levněji a zaplatit tak prvotní investice do infrastruktury (lodi, výstavba táborů, počítačové vybavení apod.). Úroky jsou dnes záporné, taková příležitost přichází jednou za sto let. Stejně ale musí hned za půjčkou přijít systémové řešení a tím je například daň z benzinu navržená Wolfgangem Schäublem.

Solidaritu ano, ale bez chaosu

Čistý bezvízový styk s Tureckem je možná neprůchodný, proto by Česká republika jako průkopník systému ESTA (elektronická víza pro cestování do USA) mohla prosazovat podobné řešení také pro Turecko: cestování je pohodlné a zároveň proběhne dostatečný screening.

Evropa by měla sjednotit azylovou politiku a zavést krátkodobé azyly: na dva roky, na pět let apod. Azyl by mohl být poskytnut pro celou EU, ale sociální dávka pouze na průměru celé EU (nebo na úrovni Bulharska), což by motivovalo uprchlíky usadit se i jinde než v Německu.

Je jistě správné a hezké apelovat na solidaritu a srdce Evropanů. Ale Evropané chtějí solidaritu bez chaosu, spojenou s pořádkem a bezpečností. Jinak budou volit nacionalisty a populisty. Kanadský premiér Justin Trudeau vítá osobně na letišti syrské uprchlíky, ti se však nevalí přes hranice, ale Kanada si je pečlivě vybírá, prověřuje a musejí si počkat. Chceme-li v Evropě hezké a sympatické politiky jako Trudeau, musíme to dělat stejně.