Po stopách vězňů na Svatou Horu

Město Příbram se svými mnoha paradoxy může sloužit jako učebnicový příklad toho, jak se společenské zvraty podepisují na životech lidí. Dolovalo se tu a zpracovávalo stříbro a o mnoho později uran; horníci se oměsto „dělili“s vojáky, kteří tu měli své armádní velitelství, kolem dokola vojenský újezd Brdy; s mnoha peripetiemi tady během staletí vyrostlo jedno z nejslavnějších mariánských poutních míst v Evropě. Na Svaté Hoře se střídali správci z řad jezuitů či redemptoristů a prožívali zde časy bohaté i chudé. V minulém století byli komunisty pronásledováni i vězněni a status poutníky vyhledávaného centra udržovali posléze jen díky kompromisům. Byla tu plicní nemocnice i ústav pro dlouhodobě nemocné, pacienti však nakonec museli v devadesátých letech ustoupit návratu původních správců...

Současní obyvatelé tohoto města paradoxů se dělí na frustrované pamětníky „lepších“časů, kdy z nich příjmy z uranových dolů či vojenské služby činily občany prvního řádu, a jejich vrstevníky – svědky špatných časů, kdy v okolních dolech otročili zejména političtí vězni.

Ten, kdo chce ve zkratce poznat historii této země, přijde patrně nejen na nedělní slavnostní otevření velkoryse zrekonstruovaného poutního místa. Navštíví také naučnou stezku Po stopách politických vězňů, jež vznikla v okolí Památníku Vojna u Lešetic u Příbrami, jednoho z vězeňských lágrů komunistického režimu, a která vede kolem Svaté Hory. A zajde i do Muzea III. odboje v zámečku v centru města, kde jsou k vidění četné důkazy pomalu zapomínané zvůle zrůdného režimu. Pronásledovaní kněží i jejich spolubratři v kolaborantském sdružení Pacem in terris, vězni na uranu i blahobytné důstojnické rodiny, stařenky, jež si z ruky stáhly snubní prsten, aby to jediné, co měly, poslaly na Svatou Horu, a ti ostatní, kteří to všechno věděli – to je ta naše milá nedávná historie.