Nevzdávám se, naděje na Rio žije
Hra o olympiádu
Po drsném úderu se rozplynula její jistota o olympijském startu v Riu. Jak těžké chvíle prožívá, vypráví v rozhovoru Martina Sáblíková.
PRAHA Nejprve si zoufala: „Mně už nic nepomůže.“Pak ale říkala: „Snažím se věřit.“V to, že naděje na olympijský start v Riu stále žije.
Plně jste uvěřila lidem, kteří vás ujišťovali, že kvalifikovaná jste už z loňského mistrovství světa?
Samozřejmě. Gratulovali mi tehdy ze svazu i z ostatních zemí. Nikdo nepředpokládal, že bych o Rio mohla přijít. Nikdo nemluvil a nevěděl o tom, že by do té kvalifikace bylo zaháčkované ještě něco jiného.
Jak jste se potom ve čtvrtek dozvěděla, že všechno je jinak?
Až v půl osmé večer, volal mi Petr (kouč Novák). Předtím jsem trénovala a šla na večeři, na internetu jsem ani nebyla. A potom jsem byla celkem překvapená.
Spíš v šoku, ne?
Jo, byl to šok. Zpočátku mi vše nedocházelo, až postupně si má hlava začala uvědomovat, co se opravdu děje, a myslela jsem na Rio čím dál víc. Toho času, co jsem do přípravy investovala! Bylo mi to tak líto...
Nejen čas, ale také spoustu peněz a energie jste do ní vložila.
Nejvíc mě mrzí ta investovaná práce. Jasně, stejně bych se připravovala na zimu, trénovala bych. Ale teď jsem hned po zimní sezo- ně skočila na kolo, soustředila se na časovku, měnila techniku, trénovala ji i na dráze. Když pak přišla tahle zpráva, vůbec mi nebylo dobře.
Zásadní chybou bylo, že nikdo z Česka loni v září jistotu vaší kvalifikace na UCI neověřil?
To jo. Kdyby na ten problém tehdy někdo přišel, ještě by se s tím z mé pozice dalo něco udělat.
Právě. Mohla byste se pokusit vyjet další body do žebříčku UCI.
Neříkám, že by se mi to povedlo, ale aspoň bych mohla říci: Jo, udělala jsem pro účast v Rio všechno. Ale když jsem byla přesvědčená, že mi ho nikdo nevezme, chystala jsem se jen na olympijskou časovku. Dostala jsem i nabídku ze zahraničního týmu, ať s nimi objedu pár závodů. Ale všichni věřili, že je Rio hotové, tak jsem měla strach hromaďáky jezdit, aby se mi něco nestalo. Tím těžší je teď ten verdikt přijmout.
Co si myslíte o pravidle podmiňujícím start v časovce kvalifikací do hromadného závodu?
Že časovka a 140kilometrový hromaďák jsou dvě úplně jiné disciplíny. To je, jako kdybych v rychlobruslení směla jet na olympiádě trojku, jen když se kvalifikuju i na pětistovku. Ale bohužel je to tak nastavené, já s tím nic nenadělám.
Funkcionáři Českého svazu cyklistiky se domnívali, že Sáblíková je kvalifikována pro časovku na OH v Riu už splněním podmínky skončit do 10. místa v pořadí zemí na loňském MS.
Jak se nyní ukázalo, cyklistická unie UCI v nepříliš přehledně sepsaných pravidlech podmiňuje start v olympijské časovce také tím, že země bude zároveň kvalifikována pro hromadný závod. Česko přitom není.
Nikdo z českého svazu jistotu startu Sáblíkové v Riu od loňska neověřil.
Ve čtvrtek nastalo zděšení, když se v přehledu míst pro olympijskou časovku Česko neobjevilo.
Určitě! Mám ho ráda, našla jsem v cyklistických závodech zalíbení. Jistě, nebýt v Riu by byla velká rána do mého srdce. Ale je to sport...
Našla byste sílu pokusit se o letní olympiádu zabojovat opět za čtyři roky?
Nevím. Petr mi řekl, že si ji nenecháme vzít, že přinejhorším bychom to zkusili znovu. Ale jsou to čtyři roky a mezitím mě čeká další zimní olympiáda. Je těžké o tom teď mluvit.