Bronz vydřený devíti penaltami
Proč tak málo branek? Tak málo atraktivního fotbalu? povzdechl si tehdy jeden švýcarský novinář. Bědováním přesně vystihl mizerii, na kterou se otrávení diváci museli dívat.
Ačkoli se animoc nedívali: fandové zpod Apenin fotbalové Euro v roce 1980 zhusta ignorovali. Dílem za to skutečně mohla nezáživně pomalá hra plná taktizování. Na nechuti lidí se však výrazně podepsala i obří sázkařská aféra, která tehdy Itálii zasáhla.
A Čechoslováci? Ti do rozpačitého průběhu turnaje tak nějak zapadli. Dnes to zní krutě, vždyť obhájce čtyři roky starého evropského zlata nakonec vybojoval slušné třetí místo. Jenže ofenzivní duch bělehradské party dávno vyvanul, byť pár jejích členů do národního týmu stále patřilo.
Trenér Jozef Vengloš kladl důraz na kvalitní obranu. „Není slabých soupeřů,“hájil styl, který se světu nelíbil. „Československo předvádělo vědecký, ale příliš opatrný fotbal,“zpražil pak Venglošovy hochy Jupp Derwall, kouč nových mistrů Evropy ze západního Německa.
Ani Derwallovi borci zprvu neoplývali herní odvahou, jenže Čechoslováci toho nevyužili. Ďábelský los svedl na úvod dohromady oba finalisty z Bělehradu, repríza strhujícího boje se však nekonala, hrstka diváků v kotli Olympijského stadionu v Římě se mohla klidně opalovat. Půl hodiny před koncem utekl Rummenigge, překonal hlavou Netoličku, a pak, stejně jako předtím, bylo po fotbale.
Další utkání skupiny A reputaci národnímu týmu trochu spravilo. Řeckému outsiderovi nasázel tři góly, pohříchu víc, než dokázala dát většina účastníků Eura v jednom zápase. Zato Nizozemce, nedávno ještě vyznávající totální fotbal, deptali Ondruš a spol. totál- ním antifotbalem. Nejprve světlý okamžik, když po krásném Vízkově slalomu vsítil branku Nehoda. Pak sice oranjes gólem Kista vyrovnali, ale tým ČSSR „zdržovačkou“dobelhal k plichtě zaručující boj o bronz. K zlosti Nizozemců. Ne že by jim šlo o estetiku, ale destrukce vítěze je vyřadila ze hry.
V malém finále v Neapoli čekala squadra azzurra, jež si ze tří zápasů základní skupiny přinesla zoufalé skóre 1:0! Za to tentokrát nemohlo nechvalně známé catenaccio, ale spíš střelecká impotence Italů. Jako by to Čechoslováky vybudilo k odvaze útočit. Za Jurkemikovu gólovou pumu z dvaceti metrů, jež pak zdobila znělku pořadu Branky, body, sekundy, si bronz zasloužili už v normální hrací době. Ital Graziani ovšem vyrovnal a vynutil si prodloužení dramatu o penaltový rozstřel. Jako před čtyřmi lety. A penalty opět rozhodly v prospěch ČSSR, i když až v nervydrásající deváté sérii.
Suma sumárum: nikdo z osmi účastníků Eura neoslnil. Na jednoho z medailistů ale byli experti přísnější, nikoho z týmu nedali do all-stars. Hádejte, o koho šlo?
Italský šampionát v roce 1980 přinesl málo pohledného fotbalu. Obhájci zlata z Československa získali bronz, ale i oni to schytali za předvedenou hru.