Umíte se prát?
Osobní výběr ze světového tisku
Je zajímavé občas nahlédnout do novin, které si pěstují rubriky nekrologů. Narážíme tam na málo známé, leč pozoruhodné osobnosti a příběhy.
Média připomínala 75. výročí potopení bitevní lodi Bismarck. The Telegraph zároveň otiskl nekrolog na Jane Fawcettovou (4. 3. 1921–21. 5. 2016), která k potopení Bismarcka zásadně přispěla. Patřila k osazenstvu Bletchley Parku, za války přísně tajné instituce, poté známé z knih i filmů ( Enigma). Nejlepší mozky válčící Británie tam prolamovaly nacistické kódy a odposlouchávaly nepřítele.
Právě Fawcettová zachytila depeši generála luftwaffe: ptal se na syna sloužícího na Bismarcku a odpověď zněla, že vše je o. k. a loď míří do Brestu. Tak ji Britové lokalizovali. To, že depeši zachytila Fawcettová, mohla být náhoda. Ale nikoliv náhodou bylo v Bletchley Parku tolik mladých žen jejího typu. Odráželo to situaci, kdy muži působili jako vojáci a ženy byly pro výzkum jaksi dostupnější.
Mimochodem, právě před pěti lety jsme na tomto místě avizovali nekrolog na Jean Bartikovou, do té doby poslední žijící programátorku prvního počítače světa, vyvíjeného za války pod označením ENIAC.
*** Dozvuky Silvestra a osahávání žen v Kolíně nad Rýnem i jiných městech ještě neodezněly. Postaral se o to Jörg Baberowski, profesor historie zaměřený na násilí ve společnosti. Na akademické diskusi v Kolíně řekl, že cosi podobného se pár týdnů poté odehrálo i v ruském Murmansku, kudy proudí blízkovýchodní migranti mířící do Norska. Ale v Murmansku to dopadlo jinak. Stručně řečeno, útočníci dostali od místních domorodců nakládačku a byl klid.
Téma násilí ve společnosti a obrany proti němu chytilo druhý dech. Z Baberowského se stal objekt médií. V interview pro noviny Kölner Stadt-Anzeiger ZBYNĚK PETRÁČEK se brání nařčení, že německým mužům vyčítá slabost: „Nemluvil jsem o německých mužích, ale o mužích v Německu, což je něco jiného. Chtěl jsem říci jen to, že v liberálních společnostech, kde monopol na násilí patří státu, se už lidé nemusí prát, protože se mohou spolehnout na policii. Zaplať pánbůh za to.“
Baberowski přiznává, že absolutní důvěra v instituce státu může přinášet problémy, pokud instituce nedělají, co dělat mají. Ale je to jiná situace než v Rusku, kde lidé na stát i jeho policii nespoléhají a k násilí se stavějí jinak. „Nikdo nečekal na stát,“říká Baberowski k pacifikaci arabských mladíků v Murmansku, „a přece bylo na konci jasné poselství, které útočníci pochopili.“
To je docela pěkný eufemismus: jasné poselství, které útočníci pochopili. Někdy skuhráme, že čeští politici nemluví na rovinu ve stylu „ano – ne“, ale v mlhách typu „dovedu si představit“. „Jasné poselství“udělené ruskými domorodci si ovšem našinec představit věru dovede.
*** Reakce se různí. Margarete Stokowskou na blogu Spiegel Online rozčilují hlavně jisté titulky novin: „Odnaučili se muži prát?“( Hannoversche Allgemeine), „Němečtí muži se už neumí prát“( Focus Online), „Musí muži své ženy bránit pěstí?“( Welt Online). Posmívá se jim už proto, že skutečné výčitky nemíří na muže, ale na stát. Jeho policie přece selhala a tu suplovat nikdy nelze. Podle ní je jádrem problému spojenímužnosti a násilí. A pokud by se na jedno násilí (osahávání žen) reagovalo též násilím (pacifikace útočníků), je to prý špatně.
Jan Fleischhauer to vidí na témže blogu zcela jinak. Jeho zase rozčilují návrhy typu, jaký se objevil na Welt Online. Stanete-li se svědkem „osahávací akce“, vytáhněte mobil a útok nafilmujte: „Už půl tuctu chytrých telefonů by bylo vhodnou distanční zbraní.“Myslí to jistě dobře, ale zkuste si představit, jak by to vypadalo v praxi, píše Fleischhauer. Zatímco vaší partnerce někdo sahá na zadek a na prsa, vy stojíte vedle a vytahujete telefon, abyste situaci vyfotil jako důkaz.
Ta debata pokládá opravdu zásadní otázky. Když přijde náhle a opravdu do tuhého, máme se spoléhat jen na policii, na informační technologie nebo na schopnost obstát ve rvačce?
Na se objevila rada: stanete-li se svědkem „osahávací akce“, nafilmujte ji. Zkuste si to představit v praxi: partnerce někdo sahá na prsa a vy saháte pro mobil...
*** Na závěr cosi lehčího. Melanie Mühlová píše ve Frankfurter Allgemeine Zeitung o partnerských vztazích a veganství (odmítání masa i všech živočišných produktů). Vegani berou svůj životní styl jako morální kotvu a promítají ho i do vztahů s partnery. Potíž je v tom, že v Německu připadají na jednoho vegana tři veganky. Jinými slovy, vegan si najde veganku, ale veganka se častěji smiřuje s tím, že vedle salátu leží v lednici i plátky šunky.