Zprávy z jiných světů
Každý z nich měl civilní povolání: strojník, krejčí nebo dentistka. Kromě práce se věnovali zálibě, která je zcela pohlcovala. Dokázali hodiny a hodiny kreslit detaily podivuhodných rostlin, stromů či květů. Naslouchali svému podvědomí a snažili se přetavit poselství vnitřních světů do svých obrazů. Tvůrci art brut neboli surového umění se na přelomu 19. a 20. století setkávali v rámci spiritistických seancí, kde vytvářeli medijní kresby. Na výstavě v Olomouci kurátorka Anežka Šimková představuje práce třiceti autorů z celé republiky.
Nesourodá změť čar i dokonale propracovaná kresba. Tak zobrazují okolní svět autoři tzv. art brut, jejichž práce vystavuje olomoucké Muzeum umění. Kurátorka Anežka Šimková již dvacet let vyhledává díla umělců, kteří žijí na okraji společnosti a předávají nám zprávy „odjinud“prostřednictvím fantaskních obrazů.
Rozmach a zánik spiritistiů
„Fenomén masivně rozšířené kreslířské tvorbymédií v rámci aktivit spiritistického hnutí je znám a byl v našich zemích na konci 19. století a v první polovině 20. století zcela mimořádný. V evropském kontextu nemá obdoby. Po celé republice fungovalo několik spiritistických kroužků, organizovaly desítky výstav. V obou totalitních režimech – nacistickém i komunistickém – však byla tato tradice postupně zlikvidována,“říká Anežka Šimková, která se dlouhodobě věnuje autorům art brut.
Sbírka olomouckého Muzea umění obsahuje 250 exemplářů, na aktuální výstavu z nich kurátorka vybrala 60 kreseb, kde je hlavním motivem květina či obecně příroda. Toto téma se u autorů art brut objevuje nejčastěji. Květiny jsou od nepaměti v umění jedním z nejsilnějších archetypálních symbolů, autoři art brut je vnímají jako volání ze záludných hlubin lidského vnímání. Vyplouvají tiše z nevědomé představivosti svých tvůrců, nejsou však přímým odrazem reálné přírody, ale projekcí přírody vnitřní.
Na obrazech vidíme posly z „jiných světů“, jejich zprávy jsou nám zatím nejasné, možná se nikdy nedozvíme, jak je dešifrovat. Nepomůže nám ani text, který autoři psali přímo do obrazu nebo po straně. Většinou se jednalo pouze o praktické údaje, kdy dílo vzniklo, jak dlouho práce trvala a jaké bylo jméno éterické bytosti – média, které autora inspirovalo.
Na výstavě se prezentují práce Anny Zemánkové, nejznámější tuzemské autorky tohoto stylu. Narodila se v roce 1908 v Olomouci, od 60. let se pravidelně věnovala výtvarné práci. Oblíbila si temperu i pastel, fascinovaly ji květy a plody, které jí připomínaly pulzující život vyvěrající odkudsi z hlubin pradávného světa.
Inspirující Adonis
Zajímavou sérii obrazů vytvořili umělci, kteří se účastnili spiritistických seancí. Jedním z center tohoto okruhu byl Uherský Ostroh na jižní Moravě. Josef Chabniok podepisoval své medijní kresby jmé- nem duchovní bytosti Janíček. Podobně tvořila Vlasta Kodríková, vyučená fotografka, která vystupovala pod jménem Tulák.
Pozoruhodné jsou také práce Adély Ducháčové, která tvořila v letech 1910–1940. Její výrazné barevné kresby květin mají symbolizovat konkrétní lidi. Většinu kreseb věnovala inspirujícím postavám s exotickými jmény Thiometus XXII. či Adonis.
Jinou inspiraci měla autodidaktka Marie Kodovská, kterou fascinovaly barvy a dekor folklorních oděvů. Výtvarné práci se začala věnovat až po svých padesátinách. Součástí jejích symbolických a poetických objektů jsou často profily dívčích tváří prolnutých s pletivem schematizovaných květů, rostlin a listoví. Jaká byla motivace autorů art brut a jak vnímali svoji tvorbu, vysvětlí kurátorka Anežka Šimková během komentované prohlídky, která se koná 8. června od 16.30.
Květiny jsou od nepaměti v umění jedním z nejsilnějších archetypálních symbolů, autoři art brut je vnímají jako volání ze záludných hlubin lidského vnímání
Květy a jiné světy, Muzeum umění Olomouc, do 25. září