Dvou kolech
zmu sportovní oblečení, dávám najevo, že žiji zdravě a sportovně,“říká Klempířová. Člověk tudíž nemusel ujet ještě ani kilometr, cyklistou se ale stane, jen co si natáhne patřičné oblečky. Ty se těší oblibě převážně u mužů. Často se jedná o nepřehlédnutelné modely: září všemi barvami, oblíbená je třeba i národní trikolora, bývají poseté logy, s velkým číslem na zádech. Dresy tohoto typu se navrhují proto, aby bylo možné sportovce od sebe rozlišit při závodech a snadno se poznalo, v jakém jsou klubu a jakou zemi reprezentují. Tyto úbory se z vrcholového sportu přesunuly i do sféry rekreační. ,,Závodní dres symbolizuje vítězství a muži se rádi prezentují při výkonu,“vysvětluje Klempířová, proč si muži na sportovním vybavení nezřídka zakládají více než na oblečení pro běžné nošení.
Podle Klempířové by se ale lidé měli oblékat adekvátně prostředí, ve kterém se pohybují. ,,Pokud jedu na výlet do přírody, závodní obrandované dresy mi přijdou šokující a nepatřičné,“říká. Stejně tak je hodno zamyslet se nad tím, co má člověk na sobě nejen při jízdě, ale také po tom, kdy z kola sesedne. Zvlášť v rekreační cyklistice totiž jde nejen o sport, ale například i o návštěvu nějaké památky nebo o zastávku na oběd v restauraci.
To, co je při jízdě na kole mimořádně praktické a pohodlné, se může hned po sesednutí ze sedla stát značně ošemetným. Zvlášť se to týká cyklistických kalhot. Jak muži, tak ženy by je totiž měli nosit na holé tělo. Kalhoty spodní prádlo již nahrazují a ti, kdo si pod ně berou ještě další vrstvu, riskují nepříjemné opruzeniny a odřeniny. Jenže v upnutém dresu cyklista vypadá jako nahý. ,,Ideální je vzít si s sebou nějaké volnější šortky, které si lze po jízdě přes cyklistické kalhoty natáhnout,“radí Klempířová.
Od vlny k Pradě
Sportovní móda prošla v průběhu času značnými změnami. Každý cyklista potvrdí, že moderní oblečení na kolo by ani za nic nevyměnil. Kromě rychlého odvádění potu a bezpečnostních prvků je i maximálně pohodlné. K současné podobě se dopracovávalo dlouho. V 19. století se sport považoval za ryze mužskou záležitost, do olympijských her se ženy zapojily až v roce 1900 v aktivitách, jako je golf, tenis a jachting. Jejich výkony ale nebyly brány moc vážně, důraz se kladl spíše na ženskost a sportovat musely v dlouhých šatech. Pionýrkou dámské sportovní módy byla Coco Chanel, která do šatníku žen přinesla pánské prvky. Sukně se postupně zkracovaly i na oficiálních sportovních událostech, vyměnit je za šortky mohly ženy ale až v 30. letech.
Změny nastaly i v použití materiálů. Sportovní oblečení se nejprve vyrábělo převážně z vlny, která byla preferovanější před bavlnou, až v 20. letech ji nahradilo lehčí a vzdušnější hedvábí. Revoluci ve sportovní módě rozpoutal v 50. letech příchod elastických strečových materiálů, na které se i dobře tisklo, a sportovní dresy se rozzářily barvami. Později k nim přibyla ještě reklamní loga, když do olympijských her vstoupil v roce 1984 v Los Angeles poprvé sponzoring.
S rozvojem nových technologií se výrobci sportovního oděvu v posledních letech snaží oslnit maximální funkčností, nemenší roli ale hraje design. Při posledních letních olympijských hrách před čtyřmi lety v Londýně se angažovali přední světoví návrháři jako Prada, Giorgio Armani či Ralph Lauren a návrháři sportovní módy přicházejí každý rok s novou kolekcí.
Černou letos v cyklomódě nahradila elegantní tmavě modrá, která stejně jako černá zeštíhluje. V oblibě se už několik sezon drží motiv „kamufláž“a trendy je také růžová a fialová v různých barevných kombinacích. Některé značky nabízejí i takzvaný from head to toe koncept, kdy si zákazník může pořídit cyklistické vybavení od přilby až po boty vše barevně sladěné.
Výrazné barvy ke sportu patří a nejen proto, aby byli sportovci dobře viditelní a nesrazilo je na silnici auto. ,,Sport je tělesná aktivita, při které zažíváme euforické pocity, a barvy jsou spojené s energií a radostí ze života,“vysvětluje psycholožka Kokoška. Zato například ve městě oblečení tolika barvami nehraje a převládají spíše umírněnější odstíny. ,,Na ulici nebo v MHD jsme v neustálé interakci s cizími lidmi, tmavé barvy nepřitahují tolik pozornosti, působí nepropustně, a tak pomáhají zůstat uzavřený, zatímco ve sportu si dovolíme uvolnit se a být sami sebou,“přidává své vysvětlení Klempířová.
Do práce na kole
Rostoucím trendem se v poslední době stává městská cyklistika. Za posledních pět let počet lidí, kteří se dopravují do práce na kole, vzrostl o více než polovinu. O popularizaci tohoto fenoménu se po- starali takzvaní hipsteři, k jejichž nepostradatelným doplňkům kromě kožených brašen a brýlí s robustními obroučkami patří i retrokolo bez přehazovačky.
Městské kolo je samo o sobě módní doplněk, ke kterému styl neodmyslitelně patří. Lidé, kteří na kole jezdí do práce, ovšem musejí zvolit oblečení, ve kterém se budou moci pohybovat a současně nebudou pohoršovat, až ze sedla přesednou do kancelářské židle. Mnozí to řeší tak, že se ráno po příchodu z práce z cyklistického převlečou do pracovního a odpoledne zas naopak. V posledních letech se ale objevují návrháři, kteří se snaží tyto požadavky skloubit dohromady. Například oblek Ventile® značky SegraSegra, zaměřující se ryze na městskou cyklistiku, je nepromokavý a obsahuje řadu funkčních prvků jako reflexní proužky, které zároveň zachytí cípy saka a detaily z recyklovaných duší kol. Dámy zas mohou nakupovat speciální šaty, kraťasy či bundičky. ,,Jsme alternativou pro ty, kteří nechtějí jezdit po městě v lycrových elasťácích, ale i tak na kole chtějí vypadat dobře a cítit se příjemně,“říkají návrhářky Eliška a Dagmar Mertovy. Jejich motto zní: „I na kole jsme mezi lidmi.“