V Brně nejen o uprchlické krizi
Festival Divadelní svět Brno 2016, který zabral pět posledních květnových dnů, má od radikální loňské proměny vzestupnou úroveň. A není to tvrzení přepjaté. Akce pořádaná Národním divadlem Brno je ukázkou důvtipné dramaturgie i hodnotným importem domácích, stejně jako zahraničních produkcí.
Divadelní svět Brno jako mezinárodní festival vznikl v roce 2010 ze společné iniciativy všech brněnských příspěvkových divadel a Turistického informačního centra města Brna. Jmenované instituce se měly střídat v pořádání akce a podle toho to taky místy vypadalo. Organizační chaos a často jen komerční nabídka sesbírána bez jasnějších uměleckých kritérií. Tak z větší části festival vypadal ještě loňský rok, kdy byl svěřen Národnímu divadlu Brno. Největší moravské divadlo jako jediný garant přehlídky nezklamalo, což se odrazilo v programu, vizuálu, perfektní organizaci a konečně celkové atmosféře přehlídky.
Německo jako dvě cizí země v podání She She Pop
Národní divadlo Brno dostalo od města zadání, aby festival nekolidoval a těsně nepřiléhal k významnému podzimnímu divadelnímu bienále Janáček Brno – tedy přehlídce skladatelovy tvorby. A tak se letos Divadelní svět Brno přesunul na závěr května. Vloni na podzim přišlo kolem sedmi tisíc diváků, letos to bylo o pět set méně. S návštěvností tedy přesun akce do slunečných dnů nezamával, což lze přičíst právě zajímavé a také kvalitní skladbě programu. I když v případě některých zahraničních produkcí se ukázalo, že i přes jejich titulkování lidé ještě zcela neztratili strach z návštěvy cizojazyčného divadla. Většinou však zvítězila zvědavost a touha podívat se, jak se dělá kvalitní divadlo jinde po Evropě.
Byl to třeba případ výjimečné inscenace Maxim Gorki Theater. Německé divadlo roku 2014 přivezlo do Brna pozoruhodnou inscenaci Mrzutí. Divadelní road movie v podání potomků někdejších tureckých migrantů z Berlína otevřela bolestivé téma vykořenění, hledání původu i domova. Inscenace byla také ukázkou progresivního německého divadla, které se obejde bez větší scénografie, efektů či režijních gest a útočí na diváka neskutečným nasazením herců.
Jasným favoritem pětidenního divadelního maratonu však pro mne osobně byl projekt Schubladen (Šuplíky) v podání souboru She She Pop. Už dlouho jsem neviděl tak textově, scénicky i herecky vynalézavé divadlo. Jednalo se o dvouhodinovou performerskou show ženského sexteta (nejsou to profesí herečky!), které se v rolích sekretářek konfrontovalo na základě autentických osobních materiálů nedávných dějin. Hraje se tady o tom, jak fungovalo Německo bezprostředně před pádem berlínské zdi, jaká přetrvávají klišé, jaké šablony subjektivních pohledů dělí východní a západní Němky dodnes. K tomu všemu se tady řeší feminismus a je u toho téměř nepřetržitě legrace, i když někdy hodně hořká, či přímo smutná.
Velkým diváckým zážitkem, který jsem díky pekelným letním teplotám doslova fyzicky prožil, bylo belgické představení Kamyon. Díky prostředí představovalo jistou raritu. V reálném kamionu jediná herečka vypráví pětatřiceti divákům pomocí bedýnek, počítačové animace a světla příběh uprchlíků ze Sýrie. Očima holčičky si sám divák rekonstruuje strastiplnou cestu jedné rodiny utíkající před válkou do Evropy. Školačka uhranutá vesmírem postupně zjišťuje, že tento obsáhlý prostor je podobný jejímu osudu, v němž se kamion-raketa také řítí do neznáma.
Téma migrantů a uprchlické krize ostatně tvořilo možná nejsilnější dramaturgickou linku festivalu. Je jasné, že současné progresivní divadlo tuto problematiku mohutně reflektuje.
Divadelní svět Brno nabídl ucelenou a působivou kolekci inscenací na dané téma. Od počátku vzniku této přehlídky mi přišel poněkud přepjatý, staromódní a zkrátka neforemný její vlastní název, který se zřejmě už jako etablující se značka nebude měnit. Letos si k ní přehlídka dala podtitul Festival progresivního divadla. Velké programová rozmanitost byla korunována divadelní kvalitou. Brno se tak Divadelním světem důstojně vřadilo na tuzemskou mapu významných a progresivních festivalových akcí.
Festival Divadelní svět Brno, 27. 5. – 31. 5.
Autor je divadelní publicista