Velmocenská „suverenita“

Nikoliv reformy, leč drolení Evropy je kremelský recept na zaostávání

Rusko musí usilovně snižovat geopolitické napětí a co nejvíce se snažit o obnovení zahraničních investic a opětovné zapojení do výměny technologií, vyzývali Kreml na zasedání prezidia Ekonomické rady při prezidentovi Ruské federace (RF) přední ruští ekonomičtí experti koncem května. V opačném případě podle nich hrozí, že se země bude dále hospodářsky propadat. Prezident Vladimir Putin jim dal minulý pátek svéráznou „vlasteneckou“odpověď. Ačkoliv jsme v něčem zaostali, máme tisíciletou historii a se suverenitou obchodovat nebudeme, prohlásil.

Stalo se tak na uzavřeném zasedání Rady bezpečnosti RF, jež se soustředilo právě na ekonomiku, specificky pak na přípravu ekonomického fóra v Petrohradě od 16. června. Sama skutečnost, že Putin svolal poprvé po dvou letech (sic!) svou ekonomickou radu a povolil vystoupení kritiků své politiky vyzývaje je k „pohledu za horizont“, svědčí o tom, že ví, nakolik mu začíná téct do bot. Jeho pojetí národních zájmů, na jejichž stráži prý bude stát „až do smrti“, ale dokazuje, že hospodářský úpadek je pro něj přijatelnou cenou za prosazování velmocenských ambicí.

Rozděl a panuj

Ekonomický propad (růst kolem nuly, jak říká Putin) je krom poklesu cen energetických vývozních komodit způsoben ekonomickými sankcemi Západu v důsledku putinovské anexe Krymu a de facto i části Ukrajiny. Právě kvůli nim Rusko přichází o investice a dochází k poklesu aktivit cizích bank (včetně těch ze „spřátelené Číny“). Putin ale stále neplní tzv. minské dohody o urovnání situace na Ukrajině a místo toho eskaluje napětí s NATO i EU. „ Lidé tam dosud žili klidně a v bezpečí,“prohlásil na adresu Rumunska a Polska s dodatkem, že po instalaci protiraketového systému USA na jejich území se to změní.

Výpady proti členům západních uskupení a naopak namlouvání si jiných je pro Putina typické. Žádné kudrinovsky pojaté globální oteplení, ale imperiální „rozděl a panuj“. A jak se zdá, přináší tato Putinova sázka čas od času malé výhry. Shrnout si je do kapsy zjevně chce i na petrohradském fóru. Již v předstihu se mu podařilo rozvibrovat kuloáry EU, když získal předběžný příslib účasti předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera. Jeho spolupracovníci sice podmínili účast předsedy tím, že Rusko do té doby neučiní nic, co by destabilizovalo situaci, avšak na pozadí probíhajícího posilování ruských divizí na západních hranicích to působí jako čirý alibismus.

Rozpolcenost EU bude demonstrovat i Maďarsko, konkrétně šéf jeho diplomacie Péter Szijjártó. Na fóru je podle ruských agentur očekáván i italský premiér Matteo Renzi. Právě Itálie a Francie patří podle „insiderského“bruselského listu POLITICO k zemím, jež by chtěly prosadit širší jednání s Moskvou. „Domníváme se, že v EU posílil odpor proti sankcím vůči Rusku,“konstatoval již minulý měsíc německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. Stejně jako jeho další spolustraníci ze sociálnědemokratické SPD by přivítal co nejrychlejší navázání dialogu s Moskvou. Nicméně ve shodě s kancléřkou Angelou Merkelovou je pro něj podmínkou, že Putin vycouvá z Ukrajiny.

Putinova „salámová taktika“vůči EU tak sice drolí jednotu EU a slaví úspěchy v působení na veřejnost, ruská propaganda je ovšem zbraň o dvou koncích. Jak o víkendu referoval německý list Die Welt, vyškrtlo německé ministerstvo obrany Rusko ze své Bílé knihy coby „partnerskou zemi“nejen kvůli vojenským aktivitám ohrožujícím stabilitu kontinentu, ale právě i kvůli činnosti jeho mediálních trollů „od neoficiální kontroly diskusí na sociálních sítích po manipulování informací ve zprávách“.

Blýská se na lepší časy

Ačkoliv je tak třeba ruský podnikatelský ombudsman Boris Titov díky Putinovu postoji na ekonomické radě přesvědčen, že se blýská na lepší časy (dříve prezident zdůrazňoval jen a jen „stabilitu“, nyní usiluje o stimulování růstu), bez výraznějšího ústupu od asertivní až útočné politiky Kremlu se toho dosáhnout nepodaří. Plány ruského generálního štábu na nové zacílení raket a přesun vojsk, které „pochopitelně znamenají hrozbu státům, kde jsou protiraketové systémy“, jak čerstvě konstatoval náměstek výboru Rady federace pro bezpečnost Franc Klincevič, vyvracejí Putinovo ujištění, že se „nenechá provokovat a nebude eskalovat napětí“.

Za této situace si Kreml může stokrát plánovat, jak hezkou PR akci si udělá z petrohradského fóra, ale ve skutečnosti tím potvrdí jen svou nepoučitelnost a nemohoucnost naplnit skutečné národní zájmy. Z „tisícileté tradice“se tak kvůli Putinovi na povrch opět dostává jen ruská mocenská nabubřelost, neschopnost sebereflexe a odpor k reformám.