Boje v pravicové zemi

Krajské kampaně budou opět přehlídkou humoru

Pro demoskopy, sociology i glosátory veřejného dění je Česko malým rájem na zemi. Jsme totiž země přetížená paradoxy. Vezměme si třeba fakt, že podle posledních dat Centra pro výzkum veřejného mínění se nejvíce obyvatel řadí k pravici (takřka 35 procent). Ke středu jen každý čtvrtý a pouze tři z každé desítky se hlásí k levici. Takto sebe sami vnímáme ve státě, jenž má v ústavě definované bezplatné vzdělávání i zdravotnictví, v němž je nepřijatelné platit i třicetikorunový regulační poplatek u lékaře, v němž trváme na tom, aby se ze zdravotního pojištění platily i kuchařky, uklízečky a žehličky ve špitálech. Ve státě, v němž jsou takřka všichni odkázání výhradně na statní důchod, kde se neplatí na vysokých školách ani zápisné a v němž jsou komunisté stabilně třetí nejsilnější parlamentní stranou. Už je to tak: v zemi, kde je tématem krajských voleb pokus o zdanění části majetku navráceného církvím, se nejvíce obyvatel hlásí k pravici…

Úplně stejně musíme vnímat a chápat zprávy o tom, že lid v Česku se v roce 2016 nejvíce bojí ztráty zaměstnání: mezi realitou a stavem našich hlav je nějaký vztah – ale velmi, velmi, velmi volný.

Ano, máme nejnižší nezaměstnanost v celé Evropské unii (podle posledních mezinárodně srovnatelných čísel Českého statistického úřadu pouhých 4,1 procenta), ale většina populace se přesto nejvíce obává ztráty zaměstnání – dlouhodobě tato čísla oscilují okolo šedesáti procent. Aby těch paradoxů nebylo málo, pokud výzkumný vzorek očistíme od starobních důchodců, pak jsou obavy ještě nižší – obvykle o deset procentních bodů! Penzisté se obávají nezaměstnanosti více než lidé v „produktivním věku“, čímž značně posouvají celkové statistiky.

Ačkoli mnozí politici a mnohá média postavili svůj byznys na strašení běženci, imigrace není voličskou prioritou. Ostatně navzdory „ostré“kampani plné hrozeb a strachu stále dvě třetiny obyvatel (podle Střediska empirických výzkumů) souhlasí s tím, abychom poskytovali azyl lidem ze zemí, v nichž se válčí.

To vše dohromady je samozřejmě obtížná směs pro marketingové stratégy krajských voleb. Jisté je proto jediné: racionality se jako obvykle nedočkáme, zato zábavy a paradoxních hesel bude přehršel. Petr Kamberský