Lekce, která se před Eurem může hodit
Čeští fotbalisté před odjezdem na Euro prohráli 1:2 s Korejci. Není však důvod k mrzutosti, byť výkon nebyl ideální. Česko Korea 1 2
PRAHA Jednu podobnou zkušenost už má český fotbal za sebou. Konec dubna 2004 a porážka 0:1 s Japonskem. Vlažný výkon, nečekaný experiment se třemi obránci, rozpaky a pískot na pražské Letné.
O dva měsíce později ten samý tým sbíral jen komplimenty a na mistrovství Evropy smolně padl v semifinále.
Kam se asi Češi odrazí teď, když doma v generálce na Euro prohráli s Jižní Koreou?
Ne, nebylo to ideální loučení před středečním odletem do Francie, v Edenu se očekávala spíš výhra. Skepse však není namístě. Lekce od dotěrných a bojovných Asijců se může hodit stejně jako ta před dvanácti lety. Národní tým si vyzkoušel, co určitě nesmí.
Když se první poločas odehraje vlažně, ve druhém obvykle jen doháníte – a nezřídka to dohonit nedokážete. „První půle mi vadila, zklamala mě, ale cenná zkušenost to je,“reagoval trenér Pavel Vrba.
Brankář Čech inkasoval dvakrát během čtrnácti minut. Nejdřív nedosáhl na precizní přímý kop, podruhé ho překonal vysoký buldok Suk prudkou střelou pod břevno.
Skoro to vypadalo, že Češi chtějí všechny své zbraně pro šampionát utajit. Znělo by to logicky, realita však byla jiná. Týmu se nedařilo, útočilo se pomalu, málo a ukvapeně. Kapitán Rosický si navíc vyčítal, že při jedné rozehrávce v hloubi pole zbytečně chyboval a daroval soupeři druhý gól.
Nevýrazný výkon krajního záložníka Šurala zase dost možná znamená, že se nevejde do základní sestavy proti Španělsku. Podobně může dopadnout Pavelka ve srovnání s matadorem Plašilem, který nastoupil posté v reprezentaci. „Ano, sestava už se mi rýsuje,“přikývl Vrba.
Pokud se Češi nechtěli těsně před Eurem dostat do křeče, museli po pauze zabrat. A zabrali. Sice