Zlatý gól rázně utnul sen o zlatu
Zmar, bezmoc, šmytec, finito, konec. Dá se vůbec slovy vyjádřit pocit, který v prvních vteřinách po Bierhoffově brance v prodloužení zažívali čeští hráči? „Zlomili se do plačících křečí a teprve po chvilce byli schopni pohybu,“pokusil se o to na místě reportér LN.
Je podvečer poslední červnové neděle roku 1996. Tým trenéra Dušana Uhrina se na posvátné půdě ve Wembley stává obětí nového pravidla: v nastaveném čase finále neudržel Petr Kouba tečovanou střelu střídajícího německého hráče a dostal gól, po němž se už dál nehraje. Jen tleská vítězi.
Snad aby FIFA ukonejšila žal poražených, nazve onen gól slovem „zlatý“. To hokejisté říkají všerozhodující brance mnohem příznačněji „náhlá smrt“. Osm let po tomto finále neoblíbená popravčí zbraň z pravidel fotbalu zmizí...
Teď se ale poražení Češi musí rychle z šoku otřepat, Její Veličenstvo Alžběta II. je obdaruje stříbrnými medailemi. Koneckonců druhé místo je také úspěch. Navíc Nedvědovi, Poborskému či Bergrovi otevře dveře k hvězdným kariérám v evropských klubech.
S minulými šampionáty mělo anglické vystoupení hodně společného. Ani teď se s Čechy moc nepočítalo (jako v roce 1976), bookmakeři na postup ze „skupiny smrti“s Němci, Italy a Rusy stanovili uhrinovcům kurz 1:20.
Na úvod turnaje je dvěma brankami vyškolil pozdější finálový soupeř a všichni, včetně sázkařů, mínili, že to tak asi má být. Jenže pak to od Čechů nečekaně schytala squadra azzura! Ve čtvrté minutě dal o sobě gólem vědět Pavel Nedvěd, bez něhož si jednou italský ligový fotbal nebudeme moci představit. Remíza s Rusy, již dvě minuty před koncem zařídil Vladimír Šmicer, pak český tým vystřelila ze skupiny do dalších bojů.
I tady v Anglii dal Karel Pobor- ský v rozhodující chvíli branku (čtvrtfinále proti Portugalsku), kterou pak obdivoval celý svět (jako tu Panenkovu v šestasedmdesátém). Opět (jako v roce 1980) vytkli českému výběru nezáživnou defenzivní hru, hlavně po bezgólovém semifinále s Francií. A zase v jeho prospěch (právě v souboji s hráči galského kohouta) rozhodly penalty. Postupového žolíka tasil v šesté sérii Miroslav Kadlec.
Jen tu nejbáječnější souvislost nakonec museli Češi pustit z hlavy. Po fantastickém postupu do finále všichni tiše doufali, že dvacáté výročí bělehradského zlata oslaví londýnskou reprízou. Se stejným soupeřem! K cestě na evropský trůn scházelo jen třináct minut, ale Němec Bierhoff je tvrdě probudil ze sna.
Když je řeč o paralelách, existuje ještě jedna, odkazující na budoucnost: Po rozhodující finálové brance se hráči dlouho zlobili na italského sudího Pierluigiho Pairetta, že přehlédl německý ofsajd. Za čtyři roky opět Čechy namíchne jeden Pierluigi. Ten se ale bude jmenovat Collina...
Premiéru na Euru oslavil v Anglii samostatný český tým stříbrem. Tehdy před dvaceti lety dokonce chvíli sahal i po poháru pro mistra!