Klausova mantra nezní už 20 let
PRAHA Pro Václava Klause to byla nepřekročitelná mantra: návrh státního rozpočtu musí být vyrovnaný a skončit v přebytku. Také to bylo naposledy za jeho působení ve funkci předsedy vlády, kdy Česká republika takového výsledku dosáhla. V lednu 1996 se mohl ministr financí, tehdy zosobněný Ivanem Kočárníkem, ještě pochlubit, že v rámci toho, co stát rok předtím nashromáždil na příjmové straně a na druhé utratil, je na konci kladné číslo. Přebytek dělal 7,2 miliardy a Kočárník znovu navrhl rozpočet vyrovnaný. Účet za rok 1996 ale skončil minusem v hodnotě 1,6 miliardy.
Co bylo do té doby nepředstavitelné, se poprvé stalo skutkem při sestavování rozpočtu na rok 1999. Vláda prvně počítala s tím, že utratí víc peněz, než ke kolika dokáže přijít. „Deficitní financování zásadně odmítám. Deficit by znamenal zadlužování na úkor budoucích generací,“vysvětloval Kočárník Profitu na začátku roku 1996. Ještě netušil, že se zapíše jako první správce kasy s minusovým výsledkem. Kočárník udělal chybu, které se nevyhnuli ani jeho následovníci. Spoléhal na to, že hospodářský růst vydrží, přehlédl signály o blížícím se zpomalení a konkrétně v roce 1996 neodhadl vliv zahraničního kapitálu, který rok na to vyústil v měnovou krizi.
Nejdramatičtěji se špatný odhad podepsal na rozpočtu pro rok 2009, který sestavil Miroslav Kalousek (TOP 09). Plánovaný schodek činil 38,1 miliardy, ale skutečný výsledek dosáhl na 192,2 miliard, což je dodnes černý rekord. V roce 2008 ve světě vrcholila krize, ale česká ekonomika k tomu byla netečná a slušně rostla. Kalousek předpokládal, že tempo vydrží a přišel s ambiciózním plá- nem na snížení zadlužení. V roce 2009 už ale krize došla i k nám.
Sestavování rozpočtu je těžká disciplína, začíná se s ním hned na jaře, kdy se dá vycházet jen z minulosti nebo z odhadů. Nikdo neví jistě, jak ekonomika opravdu poroste, jaké se do ní vlomí vnější vlivy, jak se bude dařit vybírat daně a jestli nevyvstane nenadálý výdaj třeba v důsledku povodní nebo prohry v arbitráži. Ministr financí by měl co nejpřesněji trefit, kolik stát opravdu dokáže peněz získat, a podle toho nastavit výdaje. Ale imperativ, aby vydané peníze nepřevyšovaly ty přijaté, padl společně s Klausem. Od té doby se navrhují rozpočty s deficitem, a za relativního hrdinu je ten, kdo má při skládání závěrečného účtu schodek nižší, než jak původně predikoval.
Historie České republiky ukazuje, že tradičně výdajově velkorysejší sociální demokraté mají štěstí na to, že se svojí vládou trefují do konjunktury. Naopak na pravicové strany se lepí smůla, protože své spořivé rozpočty musejí nasazovat za pádu čísel. Nynější vláda trend kopíruje. Ministerstvo financí za Andreje Babiše (ANO) každý měsíc hlásí rekordní přebytky. Pokud se něco výrazně nepokazí, na plánovaný schodek 70 miliard letos nedojde, realita bude mezi 30 až 40 miliardami.
Před dvěma lety Babiš předpovídal, že v roce 2017 se odpočet od roku 1996 zastaví a Češi si připomenou, jak vypadá vyrovnaný rozpočet, růst domácí ekonomiky by takový historický kousek umožňoval. Problém je, že se to nestane a neuskuteční se ani Babišova umírněnější varianta, v níž navrhl deficit na 48,5 miliardách. Nakonec to bude původně dohodnutých 60 miliard, protože koalici před volbami zbývá splnit ještě část slibů o valorizaci penzí a navyšování platů.