Zprávy z ostrova Migros
Austrálie je jedna z mála zemí na světě, která byla vybudována metodou cílené migrace. Možná právě zkušenost z dob, kdy byla Austrálie zámořskou kolonií a stala se odkladištěm těch, které Velká Británie měla za „nepřizpůsobivé“, zapříčinila, že si australské úřady dobře hlídají, koho do země pustí a jaké mu dají šance se integrovat. Někteří takovou vstupenku nedostanou vůbec a Austrálie má poměrně drsné metody, jak to dát jasně najevo.
Na tichomořském ostrově Nauru má zvláštní uprchlický tábor pro imigranty, které zadržela pobřežní stráž. Je to kriminál a vůbec není fešácký. Drsné podmínky a izolace v prostředí ministátečku vMikronésii, který leží 4500 kilometrů od vysněných břehů Austrálie, vedou k vysoké míře sebepoškozování a sebevražd migrantů.
Evropská unie takový exteritoriální tábor nemá. Rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz o víkendu přesto po australském vzoru navrhl, že by uprchlická kolonie mohla vzniknout na řeckém ostrově Lesbos.
Ne že by tam už nebyl takzvaný hotspot. Jenže ten stále funguje jako čekárna pro další pouť do Evropy. Kurz by chtěl nějaké místo, odkud nebude úniku. Skoro by se hodilo přejmenovat Lesbos třeba na Migros – kdyby už tento trefný název ne- měl obsazený největší švýcarský řetězec supermarketů.
S originálním nápadem ve věci migrantů ale nepřišel jen rakouský šéfdiplomat. S nadcházejícím fotbalovým šampionátem stojí za to si připomenout, že jedním z největších zaměstnavatelů uprchlíků v sousedním Bavorsku je legendární FC Bayern. Ne že by migranti zrovna běhali po trávníku nebo masírovali znavené „rudé borce“. Když ale Bayern hraje doma v Allianz Areně důležité zápasy, vyráží tisíce lidí fandit k velkoplošné obrazovce na Mariánském náměstí v centru Mnichova. Od rána jsou pak příjezdové cesty uzavřeny a ochranka kontroluje zavazadla všech, co se za zátarasy chtějí dostat. Což je práce pro několik stovek lidí – zhusta brigádníků z řad migrantů, které si jako pořádkovou službu Bayern platí.
V samotném Mnichově, který loni přijal přes 15 tisíc běženců, je v kurzu ještě jedno zaměstnání, kde jsou migranti k vidění v hojném počtu. Jde o revizory dopravních podniků. Zejména v metru lze narazit na národnostně smíšené hlídky, které jsou schopny domluvit se třeba pěti jazyky.
Dělat brigádníka pro FC Bayern nebo kontrolovat jízdenky v metru není kdovíjak kvalifikovaná a dobře placená práce, v jednom ohledu je ale mimořádně přínosná. V době, kdy celé Německo debatuje o tom, kolik cizí kultury je schopné absorbovat, nakonec není vůbec od věci zmínit, že jde o nenápadný, ale silný integrační nástroj. Pořadatelé i revizoři mají jedno společné – vymáhají německé právo a pořádek. A zdaleka ne někde jako bachaři na Migrosu.
Když Bayern hraje doma důležité zápasy, vyráží tisíce lidí fandit k velkoplošné obrazovce v centru Mnichova. Ochranka kontroluje zavazadla všech, co se za zátarasy chtějí dostat. Což je práce pro několik stovek lidí – zhusta brigádníků z řad migrantů.