Merkelová už podeváté v Číně. Potěší Gaucka?

BERLÍN/PRAHA Byly to skvostné roky, spolupráce mezi Berlínem a Pekingem šlapala jako promazané soukolí. Obchodníci si mnuli ruce: v letech 2005 až 2014 se německý export do Číny více než ztrojnásobil a také čínská ekonomika rostla obdivuhodným tempem. Teď ale soukolí skřípe.

Kancléřka Merkelová dnes zahájí čtyřdenní návštěvu Číny ve chvíli, kdy autoritářské vedení v Pekingu rozvíjí stále sebevědomější zahraniční politiku, která vede ke stále zřetelnějšímu pnutí ve vztahu se Západem.

Čínské vojenské čluny se chovají v mezinárodních vodách Jihočínského moře téměř jako na domácím teritoriu, ke značné nelibosti Washingtonu i okolních asijských sousedů. Ani čínská ekonomika už neroste tak dříve.

Cestu Merkelové proto nyní provázejí hlasité apely, aby zmínila potřebu lepší spolupráce v geopolitických otázkách, stejně tak téma lidských práv a aby se chovala s větší dávkou asertivity.

Kritici jí vyčítají poraženectví a ústupnost, které podle nich předváděla Merkelová v posledních týdnech ukázkově ve vztahu k jiné autoritářské zemi, k Turecku. Chtějí od ní, aby se v Číně chovala s větší sebejistotou.

„V našich vztazích s Čínou se množí otevřené i skryté konflikty, proto čeká kancléřku nesmír- ně těžká cesta,“citovala agentura Reuters Sebastiana Heilmanna, který stojí v čele berlínského think-tanku Merics.

Merkelová míří do Číny už celkem podeváté. A v Pekingu přistane jen necelé tři měsíce poté, co východoasijskou zemi navštívil německý prezident Joachim Gauck, který si dokázal najít čas na debatu s čínskými studenty a diskutoval s nimi o životě v totalitní Německé demokratické republice. „Neměl bych ztratit tvář,“poznamenal tehdy Gauck, který nedávno oznámil záměr už znovu nekandidovat, ke svým nebývale otevřeným rozhovorům s čínským vedením.

Může jej kancléřka alespoň napodobit? Suita ekonomických expertů a podnikatelů v jejím doprovodu naznačuje, že obsahem jednací agendy bude především byznys. V centru zájmu dál stojí obchody a investice.

Německo, podobně jako Francie a další evropské země, vnímá čínské podnikatele a jejich peníze jako potřebné povzbuzení pro svou ekonomiku.

Východoasijská mocnost ovšem stále není plně otevřenou ekonomikou. Německý ministr hospodářství Sigmar Gabriel nazval čínskou ekonomiku „státním kapitalismem s intervencionistickým trhem“ve zjevné narážce na fakt, že i pro německé firmy je nadále nelehké pronikat na čínský trh s jeho bariérami.