Boj o nehynoucí slávu a peníze
Začalo fotbalové Euro – šampionát podvodníků, simulantů a sprosťáků
pat a pokořit ho jakýmkoli způsobem – tato zášť se v případě prohry našeho milovaného národního týmu často obrátí proti rozhodčímu. Navíc se tento jev převaluje jako tsunami na tribuny, do hospod a obývacích pokojů. A v jakési pokřivené formě se pak neférovost objevuje i v amatérských soutěžích i v soutěžích dětí, už tam uvidíte a uslyšíte nadávky, simulování a zákeřné fauly, vždyť Ronaldo a spol. to tak přece také dělají, že.
V žádném případě už nejde o fotbal jako hru, ale o triumf za každou cenu.
Změny pod tlakem společnosti
Vysvětlení toho všeho je jednoduché: ve hře – zvláště na Euru – je „nehynoucí“sláva a peníze, tedy hodně peněz. Rychlou změnu by přinesla totální revoluce, vyhození všech současných hráčů a nastolení nových pořádků, což se, uznejme to, nepodaří. A tak musíme doufat v pomalou změnu: jak dlouho se fotbal kazil, minimálně třikrát tak dlouho se bude napravovat.
V něčem se fotbal už mění sám, respektive ho ke změnám nutí tlak společnosti. Pod dojmem stále populárnějšího ragby, které svou image staví na protipólu fotbalu, se začíná opatrně brojit proti simulování. Přece jen je k smíchu, když velká hvězda dostane od protihráče v souboji rukou do ramene a pak se chytne za nos a svíjí se na trávníku jako v posledním tažení, zatímco sličná ragbistka po ráně do úst, vyplivne krev a jde dál do hry. I přes kilogramy banánů, které napadaly po Evropě na trávníky, se také fotbalu daří bořit rasové předsudky, což je krásně vidět na současných reprezentačních výběrech. Mluví se – ano, zatím pořád jen mluví – o zavedení videa, aby se dalším „nešvarům“dalo předejít či je alespoň potrestat.
Přesto se člověk milující čest a férovost neubrání dojmu, že to zoufale nestačí. Jenže co čekat od bafuňářů, kteří mají plné ruce práce s tím, aby se nějak vyvlíkli z milionových úplatků, které si navzájem vypláceli. Na boj za čistý a férový fotbal jim nyní moc času nezbývá. Pomalými posuny se tak za 350 let možná dočkáme…