V postavení mimo hru

Nesoustavných poznámek o fotbale a jiném u příležitosti právě zahájeného evropského šampionátu ve Francii

Terorismus se na velkých sportovních podnicích stal velkým tématem počátkem sedmdesátých let, ale týkal se především olympiád jako vůbec nejvrcholnějších akcí. Důvodem byl masakr na olympijských hrách vMnichově, kde 5. září 1972 provedla palestinská skupina Černé září napadení a únos izraelských sportovců, který skončil smrtí jedenácti z nich. Němci, přesněji „západní“Němci, chtěli symbolicky odčinit skvrny, které tato země na sobě nesla vinou olympiády v roce 1936, zneužité Hitlerem pro svoji propagandu. V Mnichově kolem olympijské vesnice neměli policisté při sobě zbraně, sportovci se špacírovali sem a tam. Pravda, některé národní delegace si zajistily svoji vlastní ozbrojenou ochranu, izraelští sportovci však ni- koliv, ačkoliv Šmuel Lalkin, vedoucí izraelské olympijské delegace, upozorňoval německé i izraelské úřady na nedostatky v ochraně. A když palestinští teroristé udeřili, Německo ani nedisponovalo vycvičenou speciální protiteroristickou jednotkou, což je z dnešního pohledu stěží uvěřitelné.

Teroristický útok poznamenal i olympiádu v americké Atlantě v roce 1996. Výbuch v olympijském parku zabil jednoho člověka a přes stovku zranil (a na následky utrpěného šoku zemřel také turecký kameraman – selhalo mu srdce). Motivem pro pravicového extremistu Erica Roberta Rudolpha bylo zostuzení USA za legální potraty; terorista dostal doživotí.

Rozdíly mezi útokem v Mnichově a v Atlantě vyjadřují posun v používání teroristických metod a v motivaci vykonavatelů. Palestinské komando „trestalo“cíleně a primárně z politických důvodů: Mezinárodní olympijský výbor ignoroval palestinské žádosti vyslat do mnichovských soutěží samostatnou palestinskou reprezentaci; neexistence palestinského státu byla v očích útočníků přímým důsledkem existence Státu Izrael. Kdežto Američan E. R. Rudolph vraždil z „ryze“kulturních, názorových a snad řekněme i filozofických důvodů; chtěl sice zostudit, potrestat USA, ale nutně to neznamenalo, že musí zabít americké občany. Tím se Rudolphův akt blíží motivaci nynějších teroristických útoků na území euroatlantického civilizačního okruhu, kdy teroristé trestají Západ en bloc za jeho kulturní zkaženost a celkovou expanzivnost, takže vinen je prakticky každý, kdo přísluší občansky či místně k těmto státům a nebrojí proti nim. Tudíž zabít lidi fakticky zcela nevinné je v pořádku, protože při daném náhledu teroristů nevinní „Zápaďané“vlastně neexistují. Možným, respektive obzvlášť příhodným bojovým polem je potom každé území, každé místo, kde se koncentruje značné množství lidí a které má symbolický význam. A to akce typu evropského fotbalového šampionátu samozřejmě má. Už proto, že tam mezi sebou soupeří týmy „zkažených“zemí a v publiku na stadionech se vyskytuje množství „nestoudných“žen, které se v nátělnících a jiných nehorázných polooděvech producírují a vyřvávají společně s muži.

Při vědomí tohoto „zadání“si lze stěží domyslet rozměr bezpečnostních rizik a úkoly, před nimiž bezpečnostní složky francouzského a jiných států stojí. Jde o historicky bezprecedentní situaci. Na bezpečnost má na Euru dohlížet zhruba devadesát tisíc mužů. Francouzská vláda mimo jiné tento týden spustila aplikaci SAIP, která bude majitele chytrých telefonů varovat v případě vážné teroristické hrozby ve Francii. Úřady prostřednictvím aplikace, jejíž uživatel musí souhlasit s automatickou lokalizací své polohy, budou kromě případného varování i radit, jak se chovat.

Podle výzkumného institutu Odoxa, který začal sestavovat Francouzský barometr bezpečnosti a 30. května vydal tematickou zprávu právě k nynějšímu šampionátu, mají Francouzi obavy především z výtržníků a násilností mimo stadiony: ty stojí v žebříčku možného druhu násilí v době Eura 2016 na prvním místě – s 39 procenty, atentát očekává asi čtvrtina dotazovaných obyvatel (v anketě odpovídalo 1008 občanů starších osmnácti let).

Normální fandové si v souvislosti s fotbalovým mistrovstvím přejí jen jediné: aby Euro 2016 proběhlo v klidu, aby nedošlo k teroristickému maléru. Když před osmnácti lety hostila Francie fotbalový turnaj ještě o level vyšší, mistrovství světa, byla taková obava skoro bezpředmětná. Všichni se z fotbalu jen těšili. Tak se proměnil svět.

Blbá potrava pro chytré stroje

Ve světle onoho permanentního stínu, jehož se při velkých sportovních akcích není možné v současnosti zbavit, působí obzvlášť legračně referáty a online přenosy například o tom, jak čeští fotbalisté pózují a vypadají, jak nasedají do letadla směr Francie, kdo z nich první vystupuje z autobusu (Petr Čech), co budou hoši na turnaji papat (krupičku k snídani), co si zabalili do kufrů a jestli jim to bude stačit (například medvídky z želé). Čas od začátku reprezentačního soustředění do započetí turnaje je zpravodajsky vždy sa- mozřejmě plonkový. Výstupem z těch nadržených dnů je vesměs informační balast včetně indiferentních fotek a filmových záběrů z tréninků ukazujících pouze to, že hráči vyklusávají po trávníku. Nynější potřebou být neustále online se píše o naprostých podružnostech, nutně a zhusta dostávajících komický nádech.

Před čtyřmi lety, k minulému fotbalovému mistrovství Evropy konanému v Polsku a na Ukrajině, vyšel na tomto místě text stálého spolupracovníka Orientace, překladatele, hispanisty a nakladatele Jana Mattuše. Nazval jej Tak určitě a věnoval „češtině medializovaného fotbalu“s jejím bujením frází a patosu. „... otázky novinářů jsou mnohdy tak těžko zodpověditelné, že reagovat na ně originálně ani nelze. Je třeba se stále na něco ptát, musíme nepřetržitě vyrábět příspěvky do novin, serverů, rádií a televizí. Ve jménu prodejnosti je tu snaha za každou cenu dát divákovi autenticitu, uspokojit voyeurství pod pokličku toho, jak velký fotbal vypadá, a hráči jsou banálními dotazy tlačeni do kouta,“napsal Mattuš.

Od roku 2012 tlak neustálého dotazování dále postoupil už proto, že penetrace mobilním internetem za tu dobu ve společnosti notně pokročila; již ke konci předloňského roku se téměř polovina přístupů k internetu uskutečnila právě z mobilních zařízení, vloni podíl chytrých telefonů dosáhl v ČR nějakých devadesáti procent. Pro majitele „smart“strojů je třeba produkovat neustále něco nového a nového, i úplné blbosti.

Mediálním výstupem ze dnů přípravy na turnaj je informační balast včetně fotek a filmových záběrů z tréninků ukazujících pouze to, že hráči vyklusávají po trávníku