A vy si myslíte, že být sudím je legrace!
Brussigův žánrově ne úplně snadno zařaditelný nedlouhý text – snad povídka, snad novela – je monologem fotbalového rozhodčího Uweho Fertiga, v češtině tedy Uweho Hotového. Připomeňme, že autorovi předtím česky vyšly celkem čtyři knihy, nejznámější z nich je groteskní román o pádu berlínské zdi Hrdi- nové jako my, avšak jedním z oněch čtyř vydaných svazků je monolog stárnoucího fotbalového trenéra, který rovněž přeložil Tomáš Kafka, pod názvem Život až po chlapy. Takže Sudího Hotového lze považovat za pandán k trenérskému titulu.
Podtitul Sudího Hotového zní Žalozpěv ( Eine Litanei). Právem: pan Uwe chrlí vášnivou a rozčílenou obhajobu své rozhodcovské dráhy, kterou provozuje na špičkové úrovni, vedle své práce pojišťovacího agenta. „Tento výlev je tak čistý, tak nezměrný, tak nevyčerpatelný, že Thomas Bernhard působí ve srovnání s ním jako čajíček,“stojí coby jedna z upoutávek na zadní straně obálky české edice. Citovaná slova německého spisovatele a žurnalisty Joachima Lottmanna publikovaná v deníku Die Welt ovšem nadsazují. Rakušan Bernhard stojí jak umělecky výš, tak jeho „dávené“monology dodnes zůstávají důsažnější i co se společenské kritiky týče. Bernhardovy monology jsou jazykově, li- terárně rytmizovanější, repetitivnější, hypnotičtější; jsou i existenciálnější a míří ke společenským podložím, jsou velikou kritikou primárně rakouské společnosti. Brussigova dikce v Sudím Hotovém je navenek podobná dikci Bernhardově, jenže svou podstatou je její rozčílení na úrovni víceméně publicistické. Běží o text líbivější a argumentačně ne tak koncizní, ale ani ne tak zlobný a zaťatý – ve srovnání právě s prózami Bernhardovými.
Každopádně však Brussigův Sudí Hotový pobaví, neboť místy velmi vtipně ironizuje a zároveň nikoliv nevýstižně pojmenovává zlozvyky mediálního světa (zejména televizního) při referování o fotbale, manýry fotbalistů i mínění fotbalových davů. Excelentní samy o sobě jsou autorovy formulace o fenoménu komunikace v dnešním světě, o tom všudypřítomném požadavku věci takzvaně komunikovat, což skoro vždy znamená je zastírat, zamlžit, přeonačit. Drobná potíž tkví v tom, že tyto partie znějí tak, jako kdyby je daleko spíše vyslovoval občan Brussig než postava Uweho Fertiga, projev se tu částečně odpoutává od mluvčího prózy.
Ve svém závěru ten útlý text slovně rozjetého rozhodčího ústí vlastně v určitou kritiku fotbalu jako takového. „Fotbal je vždycky mnoho povyku pro nic. I když už to v dnešní době je trochu víc než jen nic. O fotbalu už dávno nelze říct: vždyť je to jen hra. (...) Fotbal už dávno není hrou. Fotbal jako hra byl dávno systematicky zničen.“Hra totiž, tvrdí Hotový, má zůstat bez následků. Kdežto na fotbalu dnes závisejí průmyslová odvětví a miliony lidí.
A konečný hvizd: součástí večera v Goethe-Institutu, uspořádaného k nynějšímu Euru (k němu vyšla i ta Brussigova kniha) bude ukázka z připravované dramatizace „Hotového“nazvaná Sudí – osamělost fotbalového rozhodčího. Monolog pro Divadlo Verze připravuje režisér Thomas Zielinski, hraje Ladislav Hampl.
Dnes večer od 20 hodin v pražském Goethe-Institutu čte německý spisovatel Thomas Brussig (* 1964) ze svého textu z roku 2007 Schiedsrichter Fertig, který tento týden vyšel česky pod názvem Sudí Hotový. Překlad je dílem diplomata a germanisty Tomáše Kafky, který bude večer moderovat.
Thomas Brussig: Sudí Hotový. Žalozpěv