Na dno v Lifanu

Osobní výběr ze světového tisku

Vzáplavě článků, analýz a statistik, které popisují potápějící se ruskou ekonomiku, se člověk neznalý zákonů ruské propagandy orientuje těžko. V zásadě lze stati v prokremelských médiích shrnout takto: situace je špatná a mohou za to západní imperialisté, Ukrajina a teroristi. Vladimir Putin ale dělá, co může a drží nás nad vodou. Krom toho zní silně ještě jeden tón – Rusové se neskloní kvůli nějaké rybí konzervě před nepřítelem. Když z pultů zmizelo avokádo, dokážou hryzat suchou kůrku s úsměvem, aby ukázali protivníkovi, co to je pravé vlastenectví, hrdost a nezlomný ruský duch.

Pak jsou tu ještě svobodné internetové portály, kde se to naopak hemží katastrofickými scénáři a hubováním viníků v čele s Putinem a jeho poradci. Slova dávají opoziční média hlavně ekonomům, kteří varují před roztočením tiskárny na peníze a nabádají Kreml, aby se přestal hádat se Západem, ukončil okupaci Ukrajiny a nenechal své občany hladovět. Za poslední rok totiž i podle oficiálních statistik přibylo v Ruské federaci pět milionů chudých – těch, jejichž příjmy nedosahují ani státem stanoveného minima.

Prognózy nejsou optimistické, proto zaujal článek s nezvykle pragmatickým titulkem Ruská ekonomika pořád ještě nespadla na úplné dno. V populárním listu Nezavisimaja gazeta, který se snaží tvářit jako nezávislý, leč s kritikou těch zásadních nešvarů ruského státu a jeho vedoucích představitelů šetří přesně tak, aby mu někdo nešlápl na paty, popisuje Olga Solovjovová celkem realisticky, jak si stojí domácí výrobci. Především se strašně bojí. A to hned dvou věcí. Kupodivu epidemií a pandemií, které nebude moci zbídačené ruské zdravotnictví řešit. A pak rublu. Ten se totiž chová jako jezdec na zdivočelém býku: jednou hrozí, že spadne a bude zadupán, jindy se zmítá v zuřivé křeči, reaguje tak na o něco méně zběsile poskakující ceny ropy – PETRA PROCHÁZKOVÁ hlavního ukazatele, který v Rusku určuje naději na budoucí blahobyt.

Drobný a střední ruský výrobce ale nechce být zcela závislý na tom, zda se arabské státy rozhodnou vytěžit více, či méně barelů. Chtěl by žít v klidu. Podle Solovjovové mu to ovšem zatím nehrozí. „Ekonomika se dál noří do recese,“konstatuje – a dokládá to plejádou čísel. Zkrátka, bude hůř.

*** Rady, kde co koupit maximálně levně, jsou teď hitem ruských médií, které se orientují na méně majetné čtenáře a ty, kteří museli chtě nechtě začít drasticky šetřit.

Noviny Ruský komsomolec konstatují, že „v květnu se ruský automobilový trh zřítil víc, než odhadovaly prognózy“. Lidé už podle nich prostě nemají na auta peníze, takže výrobcům se zaplnily sklady, museli zastavit linky, propustit dělní- ky, ti zchudli, nemohou si tedy kupovat nová auta – a tak dál, pořád dokola.

„Navzdory předpovědím expertů se ruský trh s automobily zřítil v květnu nikoliv o 13, ale o celých 14,5 procenta ve srovnání,“píše ekonomický komentátor Eduard Raskin. Za jím sledované období se prodalo jen 107 665 osobních aut, což je o 18 tisíc méně než v roce 2015. Hm. Z takových čísel se nevykroutí ani šampión v demagogii Vladimir Putin. Domácí komentátoři jej sice přímo nekritizují, ale rozum dá, že lidé si nějakého viníka hledat budou. Lze tedy předpokládat, že ruský prezident se pokusí všechen ten svrab a neštovice na někoho hodit – a obětovat třeba i dámu pro záchranu krále. Pravděpodobně ale stále doufá, že spasitel přijde z Východu – a ruskou ekonomiku zachrání Asie. Rusové tak pouštějí do svých lovišť i čínské konkurenty, třebaže se o nich ví, že přinášejí konkurenci opravdu smrtelnou: i přes vyhlášenou čínskou „kvalitu“jsou auta z říše středu přece jen o něco jízdyschopnější než ruské žigulíky. A navíc výrazně levnější.

Pět nejlevnějších čínských automobilů na ruském trhu není kupodivu titulek placené reklamy hned vedle článku o upadajícím ruském autoprůmyslu, ale seriózní shrnutí důvodů, proč je domácí výrobce aut odsouzen k zániku. Jako dinosauři – moc velký a moc nenažraný. Je to vlastně návod Vjačeslava Vasilenka na to, jak nechodit pěšky a ušetřit statisíce rublů. Na ruském trhu se totiž objevily čínské plagiáty nejrůznějších světových značek nebo jejich slepence. Miniaturní Lifan Smily se slaboučkým motorem je rozhodně lepší než ruská OKA, která ze všeho nejvíc připomíná koloběžku v bakelitové pláštěnce. Tohle je prostě auto a má dokonce zabudované USB. Koupit se dá za 364 900 rublů, na což dosáhne i průměrně finančně zajištěná rodina, pokud si pár let odepřemaso a exotické ovoce...

Rusové do země pouštějí i čínské konkurenty, třebaže je to konkurence smrtelná: i přes pověstnou „kvalitu“jsou auta z říše středu přece jen jízdyschopnější než ruské žigulíky