Meetfactory, prostor pro setkávání
Meetfactory je centrum současného umění založené v roce 2001 výtvarníkem Davidem Černým. Jeho přínos spočívá mimo jiné v tom, že sdružuje různé tvůrčí oblasti. Tedy výtvarné či vizuální umění, hudbu a divadlo. Z původního prostoru v Praze-Holešovicích přesídlilo do bývalé sklárny nedaleko smíchovského vlakového nádraží. Blízkost železniční trati a dálnice vlastně vůbec nevadí. Místo je naopak zajímavé tím, že se nachází mimo střed města, že jeho náročný provoz nikoho neruší a naopak že nikdo neomezuje zdejší rozmanitý program. A navíc získává prostředí Meetfactory autentičnost a velkou přitažlivost hlavně pro mladou generaci.
Pochopitelně, že syrový industriální prostormusel projít rozsáhlou rekonstrukcí, aby se přizpůsobil novému provozu, ale aby si zároveň uchoval cosi z původního charakteru. David Černý se proslavil řadou projektů nejen u nás, ale i v zahraničí, je kvalitní umělec a přitom mistr okamžiku. Dovede vystihnout pravou chvíli a místo, kdy provést určitou akci. Nezapomenutelný je tank natřený narůžovo nebo pozdější Entro- pa, která svou provokativností a vtipností vzbudila v Bruselu takový rozruch. Je schopný organizátor a za pomoci spolupracovníků se mu podařilo vytvořit i centrum, jehož provoz se plně rozvíjí od roku 2007.
Jak jsem již naznačil, rozvíjejí se tu projekty v několika uměleckých oblastech. Galerie se skládá ze dvou základních částí, z hlavního výstavního prostoru s několika sály a z takzvané Kostky, která má vlastní program. Velmi přínosný je také rezidenční program. VMeetfactory se nachází několik ateliérů, které využívají naši i zahraniční vizuální umělci, kurátoři a také hudebníci, divadelníci a spisovatelé. Celý program umožňuje a podporuje zapojení českých umělců do mezinárodních souvislostí.
Gruzínci a Zbytečný úklid
Od svého vzniku se v centru vystřídalo několik kurátorů. Zuzana Blochová začínala jako kurátorka v Galerii NoD, kde během dvou let připravila řadu výstav (například Petra Písaříka a Viléma Kobzana nebo skupiny Rafanů). Tuto zkušenost pak využila v Meetfactory, tedy rovněž v multifunkčním prostoru. Již v jejím několikaletém období tu byl program založen na prolínání zahraniční a české scény, právě díky rezidenčním pobytům umělců, kteří pak mohli svou práci představit v galerii i divadelním nebo hudebním sále. K osobnostem, které ji tehdy zaujaly, patří kromě jiných například Němec Markus Selg nebo Mexičan Carlos Amorales.
Několik let byl kurátorem Meetfactory Dušan Záhoranský, slovenský umělec působící dlouhodobě v Čechách: „Pokusil jsem se o výstavy, které dávaly do souvislosti výrazné zahraniční i domácí autory,“shrnul své působení. „Na výstavu Scenario Strategies jsme získali práce Cipriana Gaillarda a Pierra Huygha. Otevřel jsem dramaturgii výstav pro nastupující generaci v Galerii Kostka. Pokusil jsem se přivézt zajímavé umělce například z Gruzie (výstava Tamadův rádce) a umělce na rezidenčních pobytech jsem se snažil propojit s domácími autory (Andrew Gilbert a Veronika Landa).“Karina Kottová, která je v současnosti ředitel- kou Společnosti Jindřicha Chalupeckého, se stala kurátorkou Meetfactory po Dušanu Záhoranském.
Kottová během čtyř let uskutečnila řadu tematických výstav. Buď sama, nebo přizvala další české i zahraniční kurátory. K jejím nejznámějším projektům patří skupinová výstava Zbytečný úklid, která měla několik významových vrstev. Představovala i osobnosti současné scény, například Roberta Šalandu a svého předchůdce Dušana Záhoranského, kteří nyní vedou či právě pře- bírají ateliéry na pražské akademii výtvarných umění.
Hledání ztraceného poznání
Dnes je Meetfactory jasně zaměřeným centrem, v němž současný kurátor Jaro Varga, přední mladý slovenský umělec, má i bohaté zahraniční zkušenosti, absolvoval několik studijních pobytů (Rakousko, USA, Polsko). Přirozeně navazuje na své předchůdce a říká: „Snažím se citlivě zohledňovat dlouhodobě formovanou identitu místa a zároveň přemýšlím nad nevyčerpanými tématy, formáty a možnostmi.“Z témat ho zajímá expandovaná role umělce a umění jako sociální praxe ( Fightlessness, Kdo hraje?…), umění jako rituál, umění jako hledání ztraceného poznání ( Tušení světla, Vertikální gradace…). Spatřuje ohromný potenciál v soustředění na interdisciplinární projekty. Například při výstavě nazvané Ztvárnění klidu dochází k propojení s divadlem. Za klíčovou považuje spolupráci s rezidenčním programem, který přináší stále nové možnosti. Zamýšlí uskutečňovat nejen výstavy, ale také přednášky, diskuse, projekce a vydávat hodnotné publikace o současném umění.
Každý z kurátorů přinesl vlastní vklad, vtiskl galerii svůj styl a posunul vývoj celé instituce. Ta je výrazně orientovaná na experimentální či alternativní umění. Prezentují se zde nová média, ale i klasické žánry jako je socha nebo malba. Meetfactory se stala důležitou, pro diváky přitažlivou a zároveň odborníky respektovanou součástí pražské výtvarné scény, jejíž činnost podporují kromě hlavního města Prahy a ministerstva kultury i některé mezinárodní instituce a fondy.
Autor je historik umění