Somr čte Vančuru

Jistěže je toto léto rozmarné – od úpalu tropických dnů a nocí jako mávnutím přechází v lezavé těžké vlhko a úpornost lijáků. Kdo zrovna nepracuje, sáhne nejspíš po knížce, kdo cestuje, pustí si audioknihu. Má-li dost času, může porovnat verzi původní s verzí určenou k poslechu. Výborně se k tomu hodí například čerstvá nahrávka Rozmarného léta Vladislava Vančury, kterou na prázdniny ve formátu mp3 vydal Vyšehrad.

Rozmarné léto si současníci patrně více než z jazykově půvabného poetického Vančurova originálu pamatují z právem často opakovaného a stále ještě nestárnoucího Menzelova filmu. Roztomilé dialogy a pošetilé milostné peripetie majitele lázní Antonína Důry, abbého Rocha a majora v. v. Huga v divákově povědomí neomylně patří kongeniálně zvoleným hercům Rudolfu Hrušínskému, Františku Řehákovi a Vlastimilu Brodskému. I v dalších postavách si snadno vybavíme rozšafnou Kateřinu Míly Myslíkové, krásnou Annu Jany Preissové i nešikovného kouzelníka Arnoštka Jiřího Menzela. Takové konkurenci se jediným hlasem postavit není snadné. V čerstvé audioknize tento úkol připadl Josefu Somrovi.

Ale Josef Somr je a byl vynikající vlastně vždycky: na jevišti v Činoherním klubu i v Národním divadle, na plátně už od dob Ostře sledovaných vlaků nebo Soukromé vichřice, samozřejmě v rozhlase. V poslední době jej režiséři „našli“především co spolehlivého interpreta v nejrůznějších dramatizacích či nahrávkách prostého čtení k poslechu. Výhodou Somrova herectví je vždy dokonalé pochopení autorova stylu a porozumění podstatě toho, o čem se vypráví. Že je skvělý interpret, prokázal už „službou“mnoha autorům; k mnoha významným jménům české a světové literatury teď přidal i Vladislava Vančuru a „jeho“Rozmarné léto je jedním slovem – příjemné.