Proč jim máme věřit?
Vládní koalice o protikuřáckém zákoně setrvale lže
Pamatujete si ten poprask z konce května? Ve třetím čtení neprošel sněmovnou takzvaný protikuřácký zákon a všechny strany koalice se vzájemně obviňovaly z podlehnutí tabákové lobby, dokonce se kvůli tomu scházela i koaliční rada. Výsledkem byl slavnostní slib veřejnosti, že zákon se vrátí do sněmovny a bude platit od ledna 2017. Už v květnu to znělo nereálně. Navíc měl zákon být přijat v podobě, kterou mu poslanci nesčetnými pozměňovacími návrhy dali, a měl být zbaven jediného pozměňovacího návrhu Marka Bendy, který povoloval v restauracích kuřácké prostory.
Nechme stranou fakt, že invalidní podoba zákona o ochraně zdraví (jak se ve skutečnosti „protikuřácká“norma jmenuje) asi není tím správným řešením, ale pokud by měl slib politiků platit, budiž. Když však v úterý sněmovna návrh odsunula, je nevyhnutelné, že se na zákon dostane nejprve v září, či spíš mnohem později. Dokonce i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček včera připustil, že nedokáže odhadnout, odkdy bude norma platit. Na rozdíl od pana ministra si na prognózu troufneme – nikdy. Když si do konce roku zákon ve sněmovně poleží a nedočká se ani prvního čtení, pak už do voleb téměř jistě neprojde a se starou sněmovnou se odporoučí do historie.
Proč se touhle trudnou historkou zabývat? Protože ilustruje nemoc současné politiky – lhaní a dávání nereálných slibů. K přijetí protikuřáckého zákona neexistuje politická vůle, pokud ano, nenechaly by jej vládní strany lobbistickými návrhy vykastrovat. Naopak by pečovaly svorně o to, aby legislativním procesem prošel beze ztráty smyslu a co nejrychleji.
Nemá cenu spekulovat o tom, kteří poslanci byli zlobbovaní víc a kteříméně. Důležité je, že tu politici cosi slibují a pak neplní, přičemž už při vyslovení slibu vědí, že nebude dodržen. Příkladem budiž třeba revize církevních restitucí. Vedení ČSSD ví, že je smlouva neprůstřelná, a přesto k téhle kartě před volbami sáhlo a nyní před krajskými ji vytahují hejtmani znovu. Co bude výsledkem „lákavých“, ale nesplnitelných slibů? Frustrace voličů. I kdyby pan Zimola v jižních Čechách získal gottwaldovských 99,9 procenta hlasů, nemůže smlouvu mezi státem a církvemi vypovědět.
Pamatujete si, že by v poslední době některý z ministrů rezignoval, protože nechce prosazovat záměry, se kterými nesouhlasí? Naposledy to, pokud vím, byl Karel Čermák v roce 2004. Od té doby asi vše funguje správně. Martin Zvěřina