Džihádisté Francii nenávidí

PAŘÍŽ/PRAHA Tři velké teroristické údery během necelých tří let. V lednu 2014 zahynulo při útocích na časopis Charlie Hebdo a košer supermarket v Paříži 20 osob, loňské listopadové útoky v Paříži si vyžádaly 137 obětí a čtvrteční teror v Nice 84 mrtvých. Několik dalších atentátů se podařilo zmařit nebo byly menšího rozsahu. Ať už útočili teroristé z Islámského státu (IS), nebo al-Káidy, vždy měli jediný cíl: Francii.

Proč právě země galského kohouta? Už před dvěma lety označili představitelé teroristického chalífátu Francii za zemi, kterou nená- vidí ze všech nejvíce: „Pokud můžete zabít nevěřícího Američana nebo Evropana, zvláště odporného a nenávistného Francouze, zabijte je jakýmkoliv způsobem,“vzkázal stoupencům IS mluvčí hnutí abú Muhammad Adnaní. V jiném prohlášení IS se zase mluví o tom, že Paříž je „hlavním městem prostituce a neřesti“.

Hlavním nepřítelem islámských radikálů jsou sice tradičně Spojené státy, Francii ale vnímají jako zemi, která prosazuje západní sekulární liberalismus, a ateistickou mocnost, jež hájí hodnoty, jako je svoboda slova a demokracie. Ty jsou pro islamisty nepřijatelné. Navíc se domnívají, že se je Paříž snaží vnutit i islámskému světu.

Výše zmíněné považuje za jeden z důvodů džihádistické nenávisti k Francii například izraelský bezpečnostní analytik Šmuel Bar. „Francouzská politická a sociální ideologie – nehledě na vládu – je sekulární a sekulárnost úporně obhajuje,“napsal LN. Vedle toho uvádí i další důvody – především dostupnost lokálních rekrutů, kteří mohou prozkoumat terén a snadno určit cíl. To je možné díky rozsáhlé muslimské populaci pocházející ze severní Afriky. Upozorňuje i na snadnost, s níž lze do země propašovat zbraně, a také na efekt opakování – teroristické útoky se už odehrály i v minulosti a radikály podněcují k následování.

Odveta za bombardování

Útoky na Francii podle některých vyslýchaných plánovali džihádisté už před dobytím iráckého Mosulu a vyhlášením chalífátu. Další vlnu jejich nenávisti pak přineslo francouzské angažmá v Američany vedené koalici bombardující IS. Francouzi také jako jedni z prvních začali teroristický chalífát důsledně označovat hanlivým akronymem Dá’iš.

Francouzské stíhačky už v Iráku a Sýrii podnikly stovky náletů a své úsilí podle včerejšího prohlášení prezidenta Françoise Hollanda ještě zesílí. Politolog Christian Lequesne z pařížské Sciences Po se domnívá, že by vláda měla o svém angažmá ještě diskutovat. „Nejsem si jistý, jestli vojenské angažmá v současné podobě – tedy letecké údery – je v této situaci dostatečně efektivní,“řekl v telefonickém rozhovoru LN.

Jeden z teroristů, který loni vraždil v pařížském hudebním klubu Bataclan, podle přeživších vykřikoval, že je útok odvetou za „všechny škody, které Hollande způsobil muslimům po celém světě“. Kromě území ovládaného IS totiž Francie vojensky působí i v Africe, zvláště v Mali a Libyi, kde mají islamisté také spoustu svých příznivců.

Další důvod, proč se džihádisté soustředí právě na Francii, je čistě praktický: s největší muslimskou populací v Evropě, která se odhaduje asi na pět milionů, se země stala největším evropským zdrojem bojovníků Islámského státu. Zatímco z USA odcestovalo na syrská bojiště sotva pár desítek radikálů, francouzské zdroje mluví o šesti stovkách lidí, z toho 400 tvoří jen samotní bojovníci.

„To, co chtějí, je vyvolat odve- tu. Usilují o to, abychom my v Paříži zabíjeli muslimy... Chtějí ve Francii občanskou válku,“řekl po loňských útocích rádiu France Inter politolog a expert na Blízký východ Jean-Pierre Filiu.

Terorismus mířící na Francii je ostatně nutné vnímat i v historickém kontextu. Když země po druhé světové válce nalákala statisíce obyvatel z bývalých kolonií na práci, nepočítala s tím, že už v ní zůstanou.

Statisíce mrtvých a následné trauma z alžírské války spolu s politikou asimilace přispěly k tomu, že Francie měla s integrací lidí ze severní Afriky více problémů než jiné země. Velka ghetta, v nichž vyrůstají mladí frustrovaní lidé, kteří jsou odděleni od většinové, bohaté společnosti, nyní umně využívají islámští radikálové. Zaměřují se především na mladé, vykořeněné lidi – všichni teroristé v posledních letech mají podobné sociologické profily, je jim mezi 18 až 36 lety a vyrostli na kulturně a společensky zanedbaných předměstích.

Paříž bojuje proti džihádistům nejen v Iráku a Sýrii, ale i v Africe. Na rozdíl od USA je navíc pro teroristy snadno přístupná.