Laboratoř, v níž zkoumají náboženství

Vědci Masarykovy univerzity novátorsky zjišťují, jak na lidské chování působí víra v bohy, sakrální hudba, polohy těla, 3D předměty a rovněž i bolestivé rituály.

Celkem 345 osob, z nichž bylo 128 žen, podstoupilo zajímavý experiment. V reálném prostředí univerzitní knihovny (a beze svědků) si mohli vzít energetický nápoj; pokud tedy za něj odevzdají dobrovolný obnos do kasičky.

Čtyři skupiny probandů ale měly mírně upravené podmínky: na první vzorek 106 osob hleděla ze stěny 3D hlava Michelangelova Davida, na dalších 83 shlížela jen jeho fotografie a třetí skupina 93 lidí se u boxu setkala s rostlinou, přičemž poslední vzorek 63 osob našel pouze fotku květiny.

A výsledek? Plných 149 zájemců o chlazenou plechovku nezaplatilo nic, což je 43 procent. Zajímavější ovšem je, jak odlišně reagovaly různé skupiny. Nejméně neplatičů bylo z těch vystavených „pohledu“trojrozměrné sochy (38,7 %), pak fotce s její tváří (42,2 %). Horší to bylo u opravdové květiny (44,1 %) a nejhorší u jejího snímku (50,7 %). Analýza těch, kdo přispěli, navíc ukazuje, že lidé pod dohledem 3D sochy platili výrazně větší částky než lidé „pod dohledem“její fotografie.

Studii na jaře zveřejnil časopis PLOS One, do nějž ji zaslali brněnští vědci – Jan Krátký s kolegy z Masarykovy univerzity. „I tehdy, když je člověk v místnosti vystaven třeba jen obrazu očí na stěně, je prokazatelně prosociálnější,“řekl LN Radek Kundt, ředitel Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA) při tamním ústavu religionistiky.

Nabízí se pak interpretace o vlivu antropomorfních zpodobnění osob při rituálech či mších, u nás typicky při pohledu na Ježíšovu sochu. „Bylo zajímavé, že dokonce ještě o trošku lépe zafungovala 3D hlava vlka, takže se můžeme ptát, jestli to neměli Egypťané vymyšlené nejlíp,“usmívá se Kundt s odkazem na boha Anupa zobrazovaného se psí či šakalí hlavou.

K pochopení religiozity

Letošní studie je jedním z mnoha příkladů, jak novátorsky se kognitivní vědci z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity snaží pochopit a dešifrovat řadu různorodých prostředků, jimiž náboženské představy a praktiky podporo-

Religionisté bádají nejen na univerzitě, ale i v terénu

valy a podporují vnitroskupinovou spolupráci; ať už jde o kult předků, totemismus, animismus, anebo monoteistické systémy.

V laboratoři LEVYNA – a také v terénu, neboť badatelé už pár let provádějí výzkumy i na nábožensky pestrém Mauriciu poblíž Afriky –, se snaží rozklíčovat vliv sakrální hudby, sdílených rituálů, excitace sebetrýzněním anebo i poloh těla během modliteb.

Co z toho je nejvlivnější? „Na to nemáme zatím dost informací, ale víme například, jak víra v konkrétní typ božstev zvyšuje prosociální chování,“říká Kundt, jenž s kolegy přispěl k velké studii, jež na jaře vyšla v časopise Nature.

Jak LN detailně popsaly, 591 respondentůmělo za úkol ve hře rozdělovat peníze sobě, blízkým i vzdáleným souvěrcům. Výzkum s tisícovkami etnografických interview (pro pochopení kontextu) probíhal v osmi společenstvích: od Sibiře přes Vanuatu, Fidži, Brazílii až po onen Mauricius.

„Čím více účastníci považovali své bohy za umravňující, trestající a znalé lidských myšlenek, tím více mincí přiřazovali geograficky vzdáleným lidem téhož nábo- ženství i na úkor sebe samých nebo sousedů téže víry,“uvedla studie. Ta testovala – jak v lovecko-sběračských, tak v kopaničářských či pasteveckých společnostech – hypotézu, zda povědomí o vědoucích a přísných bozích stimulovalo mezilidskou důvěru.

Řecký otec zakladatel

Brněnskou laboratoř založili před pár lety díky evropským fondům nadšení mladí vědci. Nechtěli ovšem unijní peníze toliko „vyčerpat“, jak se stalo zvykem, nýbrž vybudovat pracoviště, které se bude dlouhodobě věnovat takzvaně kognitivnímu studiu kultury.

„Měli jsme v projektu vědeckého ředitele i poradní sbor a chtěli získat zahraničního experta. Sehnali jsme Dimitrise Xygalatase, který sice nebyl naší první volbou, ale pak jsme to s ním vyhráli,“vzpomíná Kundt. Xygalatas totiž působil v dánském Aarhusu, v tamním ústavu Religion, Cognition and Culture. Odtamtud přišel do Brna, kde pracoval tři roky, přičemž kolegům vybral výzkumnou lokalitu – ostrov Mauricius u Madagaskaru, kde se prolínají a koexistují četné náboženské tra- dice, včetně hinduismu, islámu i křesťanství. Řecký vědec nyní působí v Connecticutu, ale se svou někdejší laboratoří je stále v kontaktu. V USA s ním bádá i český doktorand Martin Lang, jenž je prvním autorem dalšího zajímavého vědeckého článku.

Spolu s psycholožkou Lenkou Krajčíkovou a Kundtem vydali teď v červnu studii v časopise Frontiers in Psychology, ve které zjišťovali, jak se do lidského jednání promítne v pozadí hrající náboženská instrumentální hudba, a to v kontrastu s hudbou sekulární nebo kontrolním šumem. Výzkum probíhal v Česku, na Mauriciu a v Americe. Účastníci pak měli nahlásit, kolik přitom vyřešili matematických rovnic. Čím více nahlásili, tím větší obnos obdrželi. Design experimentu ale záměrně umožňoval přehánět a hlásit nepravdy. Ukázalo se, že i drobnost –- jako hudební podkres – má v interakci s religiozitou vliv na to, aby se lidé chovali poctivěji.

Výzkum štědrosti i zhnusení

Vědci z LEVYNA se zabývají mnoha tématy. Navozují a studují emoce radosti či hnusu, sledují, co ovlivňuje štědrost a morální chování či jakými nástroji lze snižovat nečestnost. „Zkoumáme teď nejčastěji morální jednání a do jaké míry je ovlivňuje kontext, podmínky i neznatelná vodítka v okolí. Jak lze spouštět poměrně malé proměny prostředí a manipulovat jimi, což trochu ruší dávnou představu o tom, jak je člověk zcela racionální aktér,“vysvětluje Kundt, s nímž v projektu působí dalších pět výzkumníků.

Sociální psychologové už doložili, že na morálnější chování působí vyšší světlost místností, ale vliv na lidské konání mají i tělesné polohy ( embodiement). „Ty slouží i k navození emočního stavu. Například společnost v antice vůbec nevyužívala rituální klečení, jež nám dnes přijde jako naprosto jasný doplněk modlitby. Má jasné fyziologické dopady. Chcete-li, aby se člověk cítil pokorně, uveďte jej do těchto tělesných stavů,“vysvětlují religionisté, což dává ještě větší smysl, pakliže náboženství požaduje takovéto modlení i pětkrát denně.

Brněnští vědci nepracují jen s chytře designovanými pokusy či sebevýpověďmi aktérů, ale využí- vají i měřitelné metody přejaté z medicíny – jako EEG, fNIRS aneboměření stresu pomocí galvanického odporu kůže. Spolupracují i s neurovědci z centra CEITEC.

Unikátní evropská „labina“

„Jako experimentální laboratoř pro výzkum náboženství jsme docela unikátní. Podobný přístup bývá skryt pod klíčová slova ,kognitivního studia kultury‘,“říká Kundt. Podobné ústavy mají jen v Aarhusu, Oxfordu a v Belfastu.

Tým přebírá některé metody z evoluční biologie, pracuje s tvrdými daty, testuje hypotézy a využívá i matematické modely. I díky tomu jim, religionistům, vyšel loni článek o vztahu úzkosti a rituálu v časopise Current Biology!

V religionistice, kde bývalo především zvykem odkazovat se na klasické monografie Rudolfa Otta, Mirceyho Eliadeho, Émila Durkheima nebo Jacquese Waardenburga, tedy nastupují přísné „přírodovědecké“metody. Co tomu říkají kolegové na filozofické fakultě? „Je to jiné pojetí. Máme spoustu odpůrců, ale i zastánců. Jdeme cestou výsledků, ne konfrontace,“říká Kundt.