Co jsme udělali politikům
Vdobě normalizace jsem se neúčastnil jediných voleb. Nešlo o žádný hrdinský čin. Jednak už nebyla teroristická padesátá léta, jednak co by ještě mohli soudruzi udělat pomocnému dělníkovi, když už mu sebrali pas a telefon a místo toho mu nadělili časté a nesmyslné policejní výslechy.
Celý čas jsem se však těšil na dobu, kdy se budu moci účastnit voleb opravdových. A když ten čas nastal, nemohl jsem se svobodných voleb navolit. Ovládla mne dětinská představa, že se svou osmimiliontinou podílím na správě země.
Toto mé nadšení začalo zvolna poskřípávat, až se skoro zadřelo. To když mi došlo, že politika je v Česku nejkratší cesta ke zbohatnutí. Stačí prolomit základní limit pro vstup do politických struktur a už to sviští. A ať člověk volí, jak
Pondělí Neff volí, větší než malá množina stejných figur tam nahoře rotuje jako apoštolové na orloji. Objeví-li se však cosi nového, je to ještě horší. Vzpomeňme na Věci veřejné.
Z počátku jsem si myslel, že se to časem usadí, ale usadilo se to jako vždy, naopak, jako by „to“šláplo do pedálů.
A aktuální kauza tzv. policejní reformy naznačuje další sestup na žebříčku. Nejde o reformu samu, třeba je nutná, třeba bude dobrá, nemohu soudit. Mám na mysli zásah ministra vnitra pana Chovance do problému. Podepsal její platnost, aniž by nějaká reforma byla na papíře, dokonce aniž by vůbec proběhla nějaká široká diskuse všech, kterých se to týká. Proč? Na truc! Na truc komu? Koaličnímu partnerovi, kterému se to nelíbilo. Možná si u toho i zpíval „teď jsem já u kormidla, já vám ukážu!“.
Úterý Putna
Středa Baldýnský
Ukázal, jenže holý zadek veřejnosti. Proč mne to nepřekvapuje? Stačí sledovat kariéru tohoto velmi, velmi mocného muže. Původně obchodník nábytkem. Titul bakaláře získal několikaměsíčním rychlokurzem na plzeňských právech. Funkcionář ČSSD. Za to, že jako jediný prohrál poslední krajské volby s už chřadnoucí ODS, byl odměněn funkcí statutárního místopředsedy strany. Po volbách sněmovních zradil v Lánech předsedu Sobotku a poté, co zradil spoluzrádce, byl odměněn funkcí ministra vnitra. Do Bruselu na služební cesty může jen s tlumočníkem, protože nevládne žádným jazykem. Nevím, co by na to vše řekl ministrův dědeček Chovanec, zasloužilý socan.
Copak o to, zadky na nás občany a voliče vystrkovali i jiní politici. Kalousek, Topolánek, parta neumětelů z Věcí veřejných, nepo-
Čtvrtek Rejžek trestatelní korupční poslanci, handlující své hlasy za výnosné pašalíčky, konec dlouhé litanie. Ještě nikdy se to však nedělo s tak jásavou a arogantní brutalitou.
Neptejme se, co jsme udělali politikům, že nás tak častují. Zasloužili jsme si to. Nezájmem, ledabylostí při výběru, pokud občas ještě je jaký, naivitou a chabou kontrolou. Cesta k nápravě nevede přes přízeň stranám nesystémovým, které nekradnú, ale makají, a už vůbec ne přes fašistoidní humus. Vede přes mladou, vzdělanou a světově rozhleděnou generaci. Ale jak ji do politiky dostat? JIŘÍ HANÁK
Pátek Šustrová Sobota Hanák