Prezidentské klání v USA

vedlejší Vliv na politiku je dnes jen produkt internetového podnikání, v budoucnu však mohou technologie zcela převrátit fungování demokracie. Online firmy se sice zatím pragmaticky držely stranou, prezidentská kandidatura Donalda Trumpa na republikánském konventu příští týden ale může změny urychlit. Otázkou je, jestli jsme na ně my sami připraveni.

Více idealistickým důvodem pak může být v Sillicon Valley zakořeněná a velmi populární myšlenka otevřenosti – kódů, systémů, platforem i politických názorů. Mnohem podstatnější ale je, že zdaleka ne všichni v IT sdílejí stejné hodnoty a ideály.

Častou chybou je přitom domněnka, že všichni „ajťáci“se názorově a voličsky počítají k americkým demokratům. Politický editor serveru TechCrunch Gregory Ferenstein udělal rozsáhlý průzkum mezi dvanácti stovkami zakladatelů startupů, manažerů a investorů do IT firem. Výsledek pak demokratickou prezidentskou kandidátku Hillary Clintonovou nejspíš vůbec nepotěšil. Na jednu stranu jsou sice liberální v otázkách imigrace či práv menšin, na druhou si ale přejí nízké daně, i když by chtěli silný stát a velké investice zejména do školství. Zkrátka z amerického pohledu jsou to velmi podivní demokrati.

Vysvětlení je opět poměrně prosté. Technokratické názory křemíkového údolí jdou napříč oběma hlavními stranami v USA. Na jednu stranu souzní s domácí společensky liberální Kalifornií, a tedy demokratickými zastánci třeba sňatků homosexuálů. Na tu druhou ale především v ekonomických a regulačních otázkách vede zase republikánský libertariánský pohled favorizující podnikání.

Politické názory pak opět ovlivňuje především podnikatelský pragmatismus. Technologický magazín Wired dokonce rozdělil celé křemíkové údolí do stran podle jejich priorit. Pán Facebooku Mark Zuckerberg vede frakci zastánců co nejbenevolentnějších imigračních zákonů – ale jen pro vybrané. Jednoduše proto, že potřebuje co nejvíc nových programátorů. Šéf Uberu Travis Kalanick nijak překvapivě prosazuje obecně volnější pracovní právo, protože se bojí, že řidiči jezdící pro jeho alternativní taxislužbu by mohli získat práva zaměstnanců.

Liberutopisty zastupuje známý republikánský investor Peter Thiel hlásající minimum státu a zbytečnost vysokých škol. Protože liberutopisté potřebují co nejvíc podnikatelů coby oveček pro své fondy. A další investor Paul Graham rovnou hlásá elitářství a bohatnutí bohatých.

Spoluzakladatel Googlu Sergey Brin oproti tomu, zdá se, upřímně věří v jakousi posthippie ideu svobody a ostře vystupuje především proti cenzuře. Zkušenosti emigranta z východního bloku také Tim Cook je asi nejaktivnější z technologických bosů, kteří vstupují do veřejné debaty. Namísto dřívějších opatrných blogových příspěvků právníků a šéfů regulace se čím dál více objevují politická vyjádření vrcholných šéfů. I když o jejich uvědomělé korporátní linii nemůže být nadále žádných pochyb. Co je ovšem v IT novinka, je v tradičních odvětvích už desetiletí běžné. Politickou aktivitou proslul třeba Henry Ford.

Magnáty úsvitu minulého století vedla k zájmu o politiku snaha o její regulaci a ani dnešní internetové procitnutí není motivováno příliš odlišnými pohnutkami. Podobně jako před sto lety přišly první antimonopolní zákony namířené proti gigantům té doby, probudily se dnešní největší firmy po vleklém vyšetřování Microsoftu, kterému počátkem milénia hrozilo dokonce rozdělení.

Snaha ubránit se zásahům veřejné moci a svazování zákony byla také jedním z pilířů politické neutrality, nebo jak by se také dalo říct, „hry na obě strany“IT společností a jejich představitelů. Donald Trump je ovšem nyní donutil bezpečnou ulitu opustit. Většina technologických šéfů si nemyslí, že USA jsou v koncích, jak hlásá Trump. Naopak, pro ně vrcholí zlatá éra, kdy za sebou nechali ropné společnosti i finanční domy, tedy vládce minulých desetiletí a staletí.

Trump také svým důrazem na protekcionismus může získat přízeň menších podnikatelů, logicky ale zasáhne online byznys, jenž je z podstaty globální. Sliby, že se do USA vrátí pracovní místa z levnějších zemí, a tedy se znásobí náklady, už jsou jen třešničkou na dortu.

V neposlední řadě pak jistě hraje roli i osobní antipatie a znechucení z jeho prohlášení, často zcela za hranicí dříve myslitelného. A také čím dál větší uvědomění si odpovědnosti stále dospělejších firem vůči celé společnosti, kterou by mohly čtyři roky s kontroverzním magnátem v Bílém domě dostat do kolen.

Jenže i tady se možná skrývá snaha udržet si další růst svého podnikání. Pokud by prezident Trump jakkoliv narušil mezinárodní obchod a obecně prosperitu v USA, zasáhlo by to samozřejmě technologické firmy, které se o domovský trh stále opírají. Stačilo by ale, aby dostala zásah důvěra spotřebitelů. Ať už Apple, nebo třeba dnes slavná Tesla prodávají luxusní zboží za prémiové ceny, které je samozřejmě na jakékoliv výkyvy citlivé.

Však také otec nejslavnějších elektromobilů Elon Musk v odpovědi na přímou otázku ohledně politiky řekl, že se chce „zapojit co nejméně to bude možné“. Ale má to jednu výjimku: „Opravdu nechci, aby nominaci získal Trump.“

Technologické firmy dosud dodržovaly často striktní politickou neutralitu. Zkrátka proto, že jim jde hlavně o jejich byznys. Ekonomickou podstatu internetu přitom komentátoři až trestuhodně opomíjejí.