Země rozhlednám zaslíbená

V České republice je díky dotacím z Evropské unie nejhustší síť rozhleden na světě. A ročně se otevírají desítky dalších

la skoro desetiletí. Plán rozhledny si Ladislav Dobeš nakreslil sám, jen statiku mu ověřil odborník. „Mně se líbí středověké stavby, všechno dělám z kamení.“Rozhledna, která nakonec dostala jméno Kovářka, tak připomíná hradní hlásku. Stojí na nejvyšším místě Dobešova pozemku a zahrnuje i malé kovářské muzeum. Stavba vznikla za několik týdnů, celé roky však trvalo vyřídit administrativu. Z celkových nákladů ve výši tři miliony korun zaplatil 85 procent Evropský fond pro regionální rozvoj. „Stavbu musíte kompletně zaplatit, když to postavíte, tak oni hledají chyby, aby vám to nemuseli dát,“popisuje zkušenost s byrokracií spojenou s přidělováním evropských dotací. Úředníci nakonec nějakou chybu v dokumentaci, kterou panu Dobešovi zpracovávala specializovaná firma, našli a dotaci o několik set tisíc zkrátili.

Rozhledna Kovářka stojí v obci, která má třiatřicet stálých obyvatel a v níž nenajdeme obchod, kostel ani hospodu. Moraveč je součástí vnitřní periferie na pomezí středočeského a jihočeského kraje, kterou spisovatel Jan Herben před více než sto lety nazval Českou Sibiří. „Lidi tu nejsou, protože tu není práce, služby tu nejsou, protože tu nejsou lidi, vesnice vymírají,“popisuje Ladislav Dobeš smutné vyhlídky kraje mezi Blaníkem, Miličínem a Mladou Vožicí a dodává: „Průměrný věk v obci je osmapadesát let.“Přestože krajina je zde mimořádně malebná a vzdálenost od Prahy jen něco kolem sedmdesáti kilometrů, neobjevili Českou Sibiř ještě ani turisté. „Když není sezona hub, tak tady v lese nepotkáte živáčka,“říká Dobeš. Jeho rozhledna pomáhá tento trend již pět let zvrátit. Ročně ji navštíví tři tisíce turistů, tedy stokrát více lidí, než má Moraveč obyvatel. „Moraveč u Mladé Vožice je díky rozhledně teď známá po celém světě,“říká hrdě pan Dobeš. „A vůbec nevadí, že odsud nejsou vidět Alpy.“

Kovářka je jednou z několika set nových či zrekonstruovaných rozhleden, které byly u nás v posledních pěti letech otevřeny. Určit v Česku jejich přesný počet je nesnadné vzhledem k tomu, že neexistuje obecně přijímaná definice tohoto typu stavby. Jaroslav Fábera a Helena Holubářová z Klubu přátel rozhleden vydali v roce 2013 knihu, která jich zahrnuje 365. Loni pak publikovali práci, která mapuje rozhledny postavené od května 2013 do léta 2015, v níž najdeme 101 dalších. Z toho se dá usuzovat na to, že počet rozhleden u nás se blíží pěti stům. To z Česka činí zemi, v níž je nejvíce rozhleden na světě na počet obyvatel i rozlohu. V absolutním měřítku vítězí Německo, kde je jich kolem tisícovky, ovšem v zemi, která má zhruba čtyřiapůlkrát větší rozlohu a osmkrát větší populaci. Žádný další stát se s Českem nemůže měřit ani v absolutních číslech.

Výstavba nových a oprava starých rozhleden je jedním z nejvýraznějších společensko-kulturních fenoménů nynější doby. Kdyby se u nás tak rychle jako rozhledny budovaly třeba dálnice, už dávno by nám tu dopravní síť svět záviděl. Kde se vzala taková disproporce? Proč stavíme rozhledny dechberoucím tempem? A není již náhodou „přerozhlednováno“, jak tvrdí někteří kritici současného rozhlednového boomu?

Nový symbol městské části

Praha 14 je jeden z pražských obvodů, který vznikl v roce 1994 při poslední velké reformně administrativního členění hlavního města. Kromě oněch 46 tisíc lidí, kteří tu žijí, asi jen málokterý Pražan ví, že zahrnuje Kyje, Černý Most, Hostavice a část Hloubětína. Jde o nesourodou směs starších i novějších sídlišť a někdejších vesnic kolem Rokytky, kterou najdeme zhruba ve čtverci ohraničeném kapacitními silnicemi – Průmyslovou, Novopackou a Štěrboholskou. Uprostřed obvodu bují příměstská divočina v podobě Přírodního parku Klánovice – Čihadla, jemuž dominuje vyvýšenina nad údolím Rokytky jménem Horka (254 metrů). A právě zde by měla příští rok vyrůst nová rozhledna.

„Praha 14 nemá žádný symbol ani přirozené centrum,“říká ve své kanceláři Radek Vondra (45), druhé období starosta Prahy 14 za TOP 09. Místo, kde mluví, jako by jeho slovům dodávalo větší váhu: radnice tohoto periferního obvodu sídlí v obyčejném panelovém domě poblíž stanice metra Rajská zahrada. „Mým cílem je, aby to tu fungovalo jako obec, takže chci posílit identitu Prahy 14. Dlouho jsem přemýšlel, co by pro to bylo asi nejlepší.“Nakonec ho napadla rozhledna, která by stála právě na Čihadlech. S prosbou o spolupráci oslovil architekta Martina Rajniše, který má na svém kontě několik unikátních rozhleden a je znám jako hravý experimentátor.

„Martin Rajniš nám přinesl tři návrhy,“vzpomíná na počátek spolupráce Vondra: „Jedno byla taková normální věž, druhá byla trochu odvážnější a třetí taková věc spletená z klacků se třemi nohami. Hned jsme věděli, že to poslední je ono. Rajniš stál nad námi, a když viděl naši reakci, tak říkal: ,To snad není možné, to je výborné.‘“

Pokud se věc podaří, stane se příští rok symbolem Prahy 14 unikátní, dvacet dva metrů vysoká rozhledna, postavená z loupaných jasanových kmínků technikou, která se používá na Nové Guineji. Na svou výšku by měla být stavba levná, má stát milion a půl. Totiž: podle Tomáše Křížkovského, manažera ostravské společnosti Teplotechna, která postavila 16 rozhleden, je průměrná cena běžné rozhledny 120–150 tisíc korun za výškový metr.

Současný rozhlednový boom nemá v českých dějinách obdoby. Mezi novými rozhlednami najdeme architektonické skvosty stejně jako „dotační paskvily“, které vzbuzují otázku, zda už není „přerozhlednováno“. Přinesl tři návrhy. Jedno byla taková normální věž, druhá byla trochu odvážnější a třetí taková věc spletená z klacků se třemi nohami. Hned jsme věděli, že to poslední je ono.