V zahradách

a v Anglii se zahradnímu designu přímo věnuje. „V Londýně je botanická zahrada Kew Garden, nedaleko najdeme rozsáhlé zahrady Wisley Gardens, reprezentativní zahrady Královské zahradní společnosti. Na západě v Cornwallu lze díky příznivému klimatu navštívit některé subtropické zahrady jako Abbotsbury Gardens či Tresco Gardens,“vypočítává Tereza Vlasáková. Návštěvníky zde podle ní překvapí rovněž malá zahrada Bosvigo, útulná a bohatě osázená zajímavým sortimentem. Milovníkůmmoderního designu doporučuje návštěvu realizací Pieta Oudolfa pro Galerii Hauser&Wirth. V severní Anglii se nachází velká zahrada Trenham Estate, kde se kromě Oudolfa podepsal i Tom Stuart Smith či Nigel Dunnett. „Osobně se mi na severu líbila trvalková zahrada Wollerton Hall. Pár ryze anglických pokladů se skrývá také na jihovýchodě Anglie: Sissinghurst Garden, Great Dixter či Sussex Praires,“dodává Tereza Vlasáková. K jejím osobním favoritům patří tradiční „cottage gardens“, například Upton Grey Manor od Gertrudy Jekyll nebo York Gate.

S podobným nadšením hovoří o anglických zahradách také Pavel Chlouba: „Miluji je, mají zvláštní šmrnc. Často jsou to velké pozemky, na kterých pracují týmy zahradníků,“konstatuje.

Kromě návštěv konkrétních zahrad je ale Velká Británie známá také mnohými zahradními a květinovými festivaly. Zřejmě nejslavnější z nich je květnová Chelsea Flower Show, která je téměř národním svátkem a významnou společenskou událostí.

K vilám ve Florencii

Inspirativní místa nalezneme nejen v Británii, ale i v jiných oblíbených destinacích. Návštěvou neobyčejné zahrady si můžeme zpestřit i svou tradiční dovolenou. „Docela jiné kafe než anglické zahrady jsou dynamické vilové zahrady kolem Florencie nebo například menší zámecké kompozice severu Francie, Flander i Holandska,“upozorňuje zahradník Ondřej Fous. Zajímavá místa pak lze objevit také v Rakousku nebo Německu, tedy v zemích, které nejsou primárně vnímány jako zahradní velmoci: „V Německu se musí víc hledat, člověk se hodně nacestuje, ale zase je tam k vidění řada zdařilých veřejných prostor,“dodává Ondřej Fous.

Naopak oblast Beneluxu je se svým mírným přímořským klimatem vnímána jako region zahradničení zaslíbený. Legendou je nizozemský květinový park Keukenhof, kde každé jaro statisíce návštěvníků žasnou nad sedmimiliony květů, z nichž víc než polovina jsou tulipány. V regionu s přímořským klimatem se ale najdou i jiné skvosty. „Nejraději vyrážím do Holandska. Stále znova obdivuji jejich práci s malým prostorem a velkým sortimentem rostlin,“popisuje zahradnice Miroslava Paclová. „Ráda jezdím nejen na velké výstavy, ale také se jen tak procházím. Nezastavěné půdy mají málo, tak si jí váží. Rádi hledají různé neotřelé výsadby, hrají si s rostlinami i dalším materiálem. A ve městech vznikají architektonicky promyšlené zelené zóny, kde najdeme také svobodomyslné inspirativní komunitní zahrady,“dodává zahradnice Miroslava Paclová. Na Benelux nedá dopustit ani Pavel Chlouba: „Rád jezdím na soukromé a často i velmi malé zahrady do Nizozemska či Belgie. Patří obyčejným lidem, pro něž je zahrada hlavní životní vášeň. Rádi si povídají a sdělují zkušenosti. Návštěvy mají zvláštní rozměr a obrovský náboj. Jsou pro mě velkou inspirací, poučením i zahradnickým školením,“vysvětluje.

Zahradní exotika

Vysloveně za zahradním uměním se jezdí do země vycházejícího slunce. Historické čimoderní rea- lizace nabízí každý region Japonska. „Kdo pojede cíleně za zahradami, nemůže minou Kjóto. Je pokladnicí japonských zahrad,“popisuje Aleš Trnka, zahradní architekt a odborník na japonské zahrady. „Doporučuji zvážit včasné přihlášení do pořadníku návštěvníků zahrad chrámu Koke-dera, kam jsou nezřídka i půlroční čekací lhůty. Také návštěvy zahrady císařských paláců a vil jsou na objednání a je dobré si je včas zarezervovat.“Do ostatních slavných zahrad, zejména chrámových, je vstup obvykle bez nutnosti rezervace, je však třeba počítat s davy návštěvníků, zvláště na vrcholu turistických sezon.

V Tokiu stojí za vidění zahrady císařského paláce nebo chrámový okrsek Asakusa. „Není-li návštěvník vázán na metropoli, určitě lze doporučit výlet do národního parku Nikko, kde může navštívit nejenom císařskou vilu se zahradou, ale i rozsáhlé chrámové komplexy a překrásnou přírodu, která doslova svádí k dlouhým procházkám a zastavením se v němém úžasu,“říká Aleš Trnka. Zájemcům pak doporučuje především naplánovat návštěvu Japonska ve správném období. „Léto je pro návštěvu patrně tím nejhorším možným. Počasí bývá horké a vlhké a někdy i září je ještě jen obtížně snesitelné. Naproti tomu od dubna do května a od října do listopadu bývá klima příjemné a zahrady nejpůvabnější,“dodává.

Za Japonskem inspirovanými zahradami se dá cestovat také po Evropě. „Spíše než o japonských zahradách mimo Japonsko raději mluvím o japoneriích, tj. zahradách inspirovaných japonskou kulturou, jakkoli je v některých případech vytvářeli nebo spoluvytvářeli japonští autoři,“říká Aleš Trnka. „ Pravdou ale je, že některé zahrady opravdu stojí za zmínku. Například moderní zahrada u sídla UNESCO v Paříži, na jejíž vznik v roce 1958 dohlížel známý japonský sochař Isamu Noguči, je úchvatná.“Stopy Japonska nalezneme také v areálu Pražského hradu – dobrým příkladem je Plečnikova zahrada Na Valech; za zmínku stojí také volně přístupná japonerie v pražské botanické zahradě a lehká inspirace Japonskem v parku Podvinný mlýn.

Ostatně na „domácí půdě“nalezneme i jiné pozoruhodné zahrady a zeleň. Miroslava Paclová doporučuje navštívit Cheb, konkrétně lokalitu zvanou Krajinka po obou březích Ohře. „Je to nejen prostor pro všechny, ale i vzor přeshraniční spolupráce, na německé straně navazují další úpravy. Je zde půvabná a rozmanitá krajina, zajímavé zahradnické úpravy i zajímaváměstská a venkovská architektura,“uvádí zahradnice.

Změnou procházejí mnohá další města a obce, kde často objevíme netušeně půvabná zákoutí. „Za vidění stojí proměna Kadaně a Klášterce nad Ohří, často mě překvapuje Přerov nebo Litomyšl,“vypočítává Aleš Trnka. Ondřej Fous zájemcům o nevšední a podnětné zahradní úpravy doporučuje v tuzemsku například soubor zámeckých zahrad jižních Čech a jižní Moravy. „Podobně lze strávit pár dní po panských zahradách východních Čech a polského pomezí. Musíme být ale připraveni na cokoliv a být spíš zvídaví než nároční,“říká Ondřej Fous.