Příliš velký kotlík

Součástí Colours of Ostrava bylo letos poprvé diskusní fórum Meltingpot. Název, tedy tavicí kotlík, odpovídá nejen prostředí bývalých vítkovických železáren, ale i smyslu akce, která měla dát dohromady myšlenky ze všemožných oborů a třeba jim i kontextem dát nový význam, najít styčné body různých pohledů na svět.

Práce, kterou odvedl tým organizátorů vedený Reném Bystroněm, je dozajista obdivuhodná. Povedlo se mu svézt do Ostravy hned několik elitních myslitelů i „pouze“zajímavých lidí, kteří ve svém oboru něco dokázali. Počínaje americkým historikem Timothym Snyderem, který skvěle ukázal, jak úzce souvisí historie s dneškem, a konče třeba skotským horolezcem Jamiem Andrewem, jehož horská vášeň připravila o všechny končetiny a on přesto leze dál. Dohromady bezmála dvě stovky osobností.

Meltingpot zabral skoro stejné množství času amísta jako muzika, což bylo odvážné. Také se ukázalo, že tolik diskusních scén prostě publikum „neuživí“. Že jediný, kdo dokáže například největší dějiště Meltingpotu v sále Gong zaplnit, je mediálně provařený lidový mudrc Robert Fulghum, zatímco zmíněný Timothy Snyder sem přilákal zhruba polovinu sálu. Na některých diskusích bylo lidí, že by se dali spočítat na prstech.

Samozřejmě, kvalitu nelze posuzovat počtem lidí. Neplatí ani úvaha, že kdyby pořadatelé Colours z peněz na Meltingpot koupili dvě drahé zahraniční kapely, udělali by lépe. Bystroň a spol. si finanční podporu na akci zajistili prý separátně a přelít je do muziky by nešlo. Jisté však je, že si Meltingpot při vší úctě k jeho obsahu a ambicím ukousl velký krajíc hlavně proto, že přecenil váhu hudebních lákadel. Příští ročník by se měl soustředit na pár velkých jmen a najít pro ně časy, v nichž jim nebude konkurovat byť i průměrná kapela.