Tiché kouzlo italského „podpatku“
Proč se vyplatí doletět až na jih Itálie – namísto turistických davů tam zažijete autentický život místních lidí
Tak trochu jinou, ale mnohem autentičtější Itálii najdete na samém jihu, v „podpatku“Apeninského poloostrova, třeba v regionu Apulie. Pravda, s ohledem na vzdálenost přesahující 1600 kilometrů je to pro turistu vyjíždějícího na dovolenou trochu z ruky, relativní odlehlost ale přispěla k tomu, že se tento jižní, chudší kraj Itálie do jisté míry kulturně zakonzervoval. Až na výjimky tu turismus nebují stejně jako v severní Itálii, takže komu jsou davy protivné, ať neváhá. Obzvlášť, když zpáteční letenku z Prahy do Bari, zdejšího regionálního centra, seženete i během sezony do pěti tisíc korun.
Apulii – nebo také italsky Puglii – na východě omývá Jaderské moře a na jihu a jihozápadě moře Jónské. Důležité je, že mořská voda je tu vždy čistá. „Navíc pobřeží je tu většinou písčité, obklopené bílými pískovcovými skalami a až na výjimky bez turistů, takže ideální,“říká Luboš Štádler, který se v Itálii usadil a přes léto tu pracuje jako turistický průvodce.
Místem, kde je ale potřeba počítat s větším množstvím dovolenkářů, zejména pak v srpnu, kdy Italům vrcholí prázdninová sezona, je poloostrov Gargano, který je od Bari vzdálený dvě hodiny jízdy autem na sever. Je to oblast, která kombinuje krásu jižní Itálie s turistickým servisem. Kdo touží po větším klidu, měl by sem vyrazit až v druhé polovině září, kdy hlavní nápor opadá a ceny ubytování klesají o pětinu až čtvrtinu.
V Alberobello je lepší nejít s davem
Na jih od Bari se rozkládá oblast, kterou by bylo škoda minout. Typické pro ni jsou tradiční kruhové domy se střechou ze skládaných kamenů. Říká se jim trulli a nejvíc jich je ve městě Alberobello – údajně až čtrnáct stovek.
Zájem turistů způsobil, že mnohé trulli fungují jako restaurace nebo obchody, přesto třetina z nich zůstává stále obydlená místními. Většina turistického ruchu se odehrává zejména ve čtvrti Rione Monti, je ale lepší nejít s davem a vyhledat část města, která se jmenuje Rione Aia Piccola a leží na protilehlém kopci.
Právě tady je většina domů obydlených. „Za vznikem města s domy trulli prý stojí snaha lidí ušetřit na daních. Tento typ stav- V Monopoli na českého turistu narazíte spíš jen náhodou. by totiž původně sloužil jako přístřešek pastevců, jenže v době, kdy se králi platila vysoká daň za dostavěný dům, kdosi přišel na nápad, že když si postaví trulli a před každoroční kontrolou část kamenné střechy odebere, placení daní se vyhne,“líčí Luboš Štádler.
Na pláži s italskou rodinou
Hodina jízdy autem od Bari dál na jih stačí k tomu, aby se člověk dostal do míst, kde na českého turistu narazíte jen náhodou. Zejména město Monopoli a jeho okolí je ideální pro ty, kteří netouží po animačních programech a dokáží si ubytování najít sami prostřednictvím serverů typu Booking.com.
Odměnou za trochu námahy při hledání je pak třeba bydlení v historickém domě přímo na náměstí. „Pokud sem vyrazíte až na konci září, pak při ranní cestě do pekárny nebo na městskou pláž budete potkávat místní děti ze sousedního domu, jak vyráží do školy,“popisuje Luboš Štádler. „Podobné je to i s plážemi, které jsou v blíz- kém okolí prostě nádherné. Jen musíte počítat s tím, že se budete muset obejít bez lehátek a slunečníků. Stín se tady hledá v jeskyni nebo pod starými stromy. Pláž ale budete mít celou pro sebe, maximálně s italskou rodinou. Taková dovolená je zkrátka mnohem autentičtější,“dodává Štádler.
Okolí Monopoli kromě pláží nabízí i další unikátní cíl. Je jím obrovský jeskynní komplex Castella- na Grotte ve stejnojmenném městečku. ZMonopoli téměř ke vchodu do jeskyně jezdí autobus a je tu i zastávka vlaku jezdícího po trati mezi Bari a Alberobellem.
Vstupné do podzemí je pro dospělého deset nebo patnáct eur. Děti do šesti let mají vstup zdarma a ty starší slevu. Levnější vstupenka nabízí kratší verzi prohlídky bez poslední Bílé jeskyně, které Italové říkají Grotte Bianca. Pět eur navíc se ale kvůli ní vyplatí investovat.
Matera vytesaná do skály
Čeká vás pak tříkilometrová procházka v nejdelším italském podzemním labyrintu, který je plný jeskyních útvarů a velkolepých síní. Zabere dvě hodiny a hned v úvodu ji odstartuje fascinující vstup do šedesát metrů hluboké propasti. „Jen je potřeba se obléknout, protože teplota se tady konstantně pohybuje kolem patnácti stupňů. Pokud jde o náročnost, běžně se pohybující člověk nebude mít s absolvováním prohlídky obtíže,“radí český průvodce.
Dalším nečekaným překvapením je od Monopoli osmdesát kilometrů vzdálené vnitrozemské město Matera, které sláva čeká až za tři roky, kdy se stane evropským městem kultury. Ačkoliv je na seznamu UNESCO, turisté ho zatím příliš neobjevili. Jeho kouzlo spočívá hlavně v části Sassi di Matera, kde si lidé domy a později třeba i kostely tesali do místní skály z vápencového tufu už v období paleolitu.
Ještě v 50. letech minulého století tu žilo dvanáct tisíc lidí. Vláda ale hlavně kvůli špatným hygienickým podmínkám nařídila jejich přestěhování. Dnes je tak možné se vydat do některého ze sto padesáti podzemních chrámů za městem, které připomínají včelí plástve.
Jeden z nich, La Cripta del Peccato Originale, neboli Krypta prvotního hříchu, je něco jako Sixtinská kaple podzemních kostelů. Byl objevena až v roce 1963 v odlehlé rokli, kde byly ukryty i další nástěnné malby z první poloviny 9. století.