Dagestán, země fotbalových fanoušků i islámských rebelů
PRAHA „Proč? Srovnejte si plat Vrby v Česku a v Rusku. Měsíční odměna v Anži je roční příjem v Čechách. To je moje odpověď.“Takhle vysvětlil ruskému serveru Sportsdaily známý fotbalový agent Šandor Varga důvody příchod českého fotbalového trenéra Pavla Vrby do severokavkazského regionu. A ruští komentátoři zdůrazňují nejen jeho odborné kvality, ale i povahové rysy – umí výborně rusky, ruská mentalita je mu blízká a má v Rusku hromadu přátel. Jenže ruská mentalita nemusí být to samé, co mentalita kavkazská. V hlavním městě severokavkazské republiky Dagestán Machačkale platí trochu jiné pořádky než v Moskvě.
Dagestán patří mezi oblasti s nejvyšší kriminalitou v Rusku. Metropole Machačkala byla donedávna oblíbeným cílem severokavkazských rebelů, islámských radikálů a teroristů. Únosy a bombové útoky byly na denním pořádku. V posledních dvou letech se situace částečně zlepšila, i když na prázdniny s dětmi do Dagestánu, byť vyniká nádhernou přírodou a mořským pobřežím, jedou jen skuteční dobrodruzi. Nejen kvůli bezpečnosti, ale i proto, že infrastruktura země hodně pokulhává za evropským standardem. Trochu nepohodlí ale může vyvážit tradiční kavkazská pohostinnost – spolu s vysokými odměnami fotbalovým hvězdám, které jsou na severním Kavkazu ceně- ny stejně, jako kdysi nejlepší jezdci – džigiti na koních.
Poté, co v roce 2011 miliardář Sulejman Kerimov koupil klub Anži, začala v Dagestánu skutečná fotbalománie. Kerimov je národností Lezginec, duší Kavkazan, který rád své bohatství dává na odiv a dělá mu dobře, když ho za jeho dobročinné činy spoluobčané velebí. Nakonec, fotbal je jednou z mála světských radostí, kterým Dagestánci sužovaní i ve srovnání s celoruským průměrem nepředstavitelnou korupcí, katastrofální nezaměstnaností a terorismem, opravdu ze srdce holdují.
Lákali i Mourinha
Ještě před Vrbou nakupoval miliardář hráče po celém světě, například v Turecku i Brazílii. Traduje se, že trenéra JoséhoMourinho lákal na měsíční plat 2 miliony dolarů. Miliardář se nechal údajně slyšet, že utratí na rozkvět klubu tolik peněz, kolik bude zapotřebí. Jenže v poslední době se mu v byznysu přestalo dařit; jak to bude s fotbalem, se zatím neví.
Donedávna byla v samotné Machačkale i širokém okolí situace tak nebezpečná, že všichni fotbalisté i trenéři žili a trénovali v Moskvě. Bombové útoky se odehrávaly i několik kvartálů od hlavního stadionu. Dagestánskou metropoli by prý především zahraniční hráči nestrávili i kvůli nedostatečným luxusním ubytovacím kapacitám. Navíc náklady na jejich ochranu – jako lukrativní zboží by se mohli stát obětí únosu s následným požadavkem výkupného – by byly astronomické.
Pokud hráči vyrazili na zápas do dvě hodiny letu vzdáleného Dagestánu, jak popisoval v několika rozhovorech Roberto Carlos, byli doslova obklopeni ochrankou. Jen Carlose střežili neustále tři bodyguardi, celý tým jich měl k dispozici patnáct. Vloni se ale přesunuli sportovci i s rodinami do dagestánského města Kaspijska – mnohem tišší a klidnější destinace, než je Machačkala, ležící hned vedle metropole na břehu Kaspiského moře. Líbilo se tady i francouzskému fotbalistovi Yannickovi Bolimu, tak Afričanovi Amadouovi Moutarimu. Hned vedle proslulé „Anži Arény“, což je domácí stadion klubu v Kaspijsku, vloni vyrostl nový obytný dům, který má být plně k dispozici hráčům, popřípadě trenérům klubu. Pro teroristy by měl být objekt téměř nedobytný. Situace z roku 2002, kdy v Kaspijsku během oslav 9. května při bombovém útoku zahynulo 43 lidí, se prý nebude opakovat.