Česká poezie je průměrná, tedy sexy
Chtěl bych vás teď hlavně ujistit, že děláte dobře, když nesledujete všechno, co se kde v literatuře šustne. Protože jakmile to člověk začne sledovat, je hned blizoučko zklamání. Najednou vidí, že všechny ty údajně významné texty, oceněné knihy či žánry, které jsou v dobré kondici, se už při pouhém sehnutí k mraveništi malinko zadýchávají.
Já jsem se letos na východoněmecké nudapláži, kam z nostalgie každé léto jezdíme, probral nejnovější českou poezií, protože nejsem žádný povrchní člobrda. A jak jsem tím tam v dunách listoval, najednou jsem si vzpomněl na toho ukoptěného kuchaře z televize, na toho Jirku Babicu.
Protože verše našich mladých nadějí, to je úplně jako ty jeho rady: „Hodně genitivních metafor, těma rozhodně nešetříme. No a pokud nemáte genitivní metafory, tak tam dejte nějakej ten vulgarismus. A pokud nemáte ani vulgarismus, dejte tam aspoň tři tečky...“
Anakonec jsem si ještě pročetl všechny ročníky antologie Nejlepších českých básní, kde se pořád opakují tatáž jména, protože ti, co to vybírají, se pokaždé bojí, že kdyby je tam nedali, pak by to v literární kavárně nad vínečkem od těch žlučovitých bardů pěkně schytali. Což je obava víc než oprávněná.
Podle mě by to vedle Nejlepších českých básní chtělo vždycky taky ještě antologii Nejhorších českých básní – a pak porovnat, jak moc se ty dva soubory liší, a jestli vůbec. To by byl myslím užitečný krok. A ten průnik – všechny ty básně, které by byly v obou výborech – by potom vyšel ještě jednou v antologii, která by se jmenovala Průměrné české básně.
Takový ediční počin by jistě napomohl tomu, aby se každý rychle a pohodlně v současné poezii zorientoval. Jednalo by se tedy o další krok v rámci zkvalitňování služeb českým občanům... Současná poezie bude určitě jedním z hlavních předvolebních témat.