Havel, radar a Temelín
BLAHOSLAV HRUŠKA
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek je tento týden v Americe. Čeká ho zasedání Ekonomické a sociální rady OSN (ECOSOC), dárcovská konference pro Irák a schůzka globální koalice proti ISIL. Na závěr pak bude řečnit v German Marshall Fund. Vesměs jde o instituce, o nichž běžný smrtelník, který nemá diplom z mezinárodních studií, nikdy neslyšel. Což není políček Zaorálkově snažení. Koneckonců jde o návštěvu pracovní a k boji proti terorismu se Česko namezinárodní scéně hlásí. Zaorálkova cesta je ale dobrou příležitostí připomenout si, že nebýt nejrůznějších aktivit OSN, důvod k návštěvě za velkou louží by se obtížně hledal.
Skutečně bilaterální témata se v soudobých česko-amerických vztazích objevila zatím jen tři – Havel, radar a Temelín. Jenže s politickým a morálním odkazem Václava Havla vydržet věčně nelze, dobrodružství s radarem v Brdech ukončil v roce 2009 památný telefonát z Bílého domu, který tehdejší premiér Jan Fischer přijímal v noci v pyžamu, a tendr na dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně ČEZ zařízl v dubnu před dvěma roky.
Podle toho také vypadají vrcholná setkání našich politiků v USA. Do Bílého domu se naposledy za jeho šéfem podíval Petr Nečas – na podzim to bude pět let. Nečas byl na audienci v době, kdy se začí- nalo lobbovat o Temelín a Westinghouse potřeboval přímluvu v nejvyšších patrech. Před rokem a půl se premiér Bohuslav Sobotka v Bílém domě sešel alespoň s „dvojkou“, viceprezidentem Joem Bidenem. Svezl se tehdy na havlovské vlně. Den po setkání s Bidenem odhaloval Sobotka na Kapitolu Havlovu bustu.
Od té doby se nejblíže k sídlu amerických prezidentů dostal mluvčí Hradu Jiří Ovčáček, který si tu loni pořídil selfíčko před plotem. Jeho šéf Miloš Zeman zatím vyšel naprázdno. Naposledy byl v USA loni v září. Místo vztahů s Amerikou ale přišlo na družbu s úplně jiným národem. V ruské restauraci na Manhattanu Zemanovi vyhrávala garmoška a na jeho poctu se místo Hvězdami posetého praporu zpívala narozeninová písnička krokodýla Geni.
Mohlo by se zdát, že čeští politici jsou buď nudní (Sobotka), nebo naopak příliš excentričtí (Zeman) na to, aby se jim za oceánem dostalo skutečně vrcholného přijetí. Jenže vliv osobnosti v tom hraje nulovou roli. Kdože se to v USA dočkal vůbec nejšpičkověji obsazeného přijetí? Havel? Omyl, byl to Vladimír Špidla. Ano, zdroje tu byly. Před třinácti lety stihl za týden amerického prezidenta, viceprezidenta a dva ministry. Jeho kouzelná formulka tehdy zněla Havel, Irák a rozšíření EU.
Až na Havla ostatní dvě témata odvál čas. „Havlismus“je dnes často vysmívaný, jako český brand ale za oceánem pořád táhne. A dokud česká diplomacie k Havlovi nenajde nějaké další nosné téma, budou se naši politici při cestách do USA nadále orientovat především podle agendy OSN.
Místo vztahů s Amerikou přišlo na družbu s úplně jiným národem. V ruské restauraci na Manhattanu Zemanovi vyhrávala garmoška a na jeho poctu se místo Hvězdami posetého praporu zpívala narozeninová písnička krokodýla Geni.