Klíčem je strach

Je rozdíl mezi obavou z džihádu a z jaderné energie?

Strach je zvláštní fenomén. Někdy se stává hybatelem politického dění, jindy zas hospodářskou komoditou. Pěkně to ukazuje výběr míst pro trvalé (hlubinné) úložiště jaderného odpadu. Z původně vytipovaných sedmi lokalit teď vláda zvažuje jen dvě. Jak k tomu dospěla? Vysvětlil to ministr průmyslu Mládek: jsou to právě ty lokality, které nejméně hlasitě protestovaly. Přeloženo: jsou to ty dvě obce, které projevily nejmenší strach ze stavby jaderného úložiště.

Strach je fenomén, před kterým politické, společenské i kulturní elity varují. Po každém teroristickém útoku se ozve argument: musíme potlačit strach, jinak teroristé zvítězí. Nesmíme se rozhodovat v emoci strachu, protože se rozhodneme špatně. Strach je přece něco, na čem surfují populisté, xenofobové, reakcionáři a podobní.

Ano, přijde-li řeč na terorismus, hned jsou po ruce racionální protiargumenty, které riziko snižují. Například: počítáno od 11. září 2001, na Západě zavraždili teroristé asi 500 lidí. Jenže v samotném Německu zemře jen za rok 500 lidí po spolknutí rybí kosti. Problém je, že i racionalita má hranice. Pokrokové elity v politice, společnosti i kultuře rozeznávají dva strachy – špatný a správný, nelegitimní a legitimní. Tím prvním je třeba strach z teroru a nekontrolované migrace z Blízkého východu. Tím druhým třeba strach z jaderné energie, globálního oteplování či geneticky změněných potravin.

Ministra Jana Mládka nezajímají úvahy o tom, zda existuje strach legitimní a nelegitimní. Jako ryzí pragmatik vytěsňuje ideologie a bere strach jako reálnou hospodářskou komoditu. Tam, kde je strach z jaderného úložiště nejmenší, tam, kde ho nejméně ventilují, nachází to pravé místo pro plán vlády. Otázka pak může znít, kdo je tu vlastně populista. Ministr Mládek, jenž míru strachu jen chladně zvažuje? Nebo vedení těch obcí, které na strachu nejvíce surfují? Zbyněk Petráček