Genocida bělochů, či genocida hodnot?

Souhlasím s postřehem Mnislava Zeleného-Atapany, že neschopnost evropských politiků najít společné řešení společných hrozeb dosahuje míry bezradnosti. Informovaný čtenář souhlasí, že politika multikulturalismu ve skutečnosti nikdy žádnou politikou nebyla. Situace je ovšem komplexní, a proto se nelze nepozastavit nad Zeleného zmínkami o oněch „pravých důvodech“vzrůstajícího nebezpečí či sklízení „shnilého ovoce“otevřením hranic.

Problémem není jenom merkelovsky chaotické otevření hranic. Zárodek lze údajně spatřovat již v „míchání lidských ras, k čemuž nyní v Evropě prakticky na rozkaz dochází“. Tedy spolužití lidí, kteří k sobě jaksi nepatří. Jak jinak si vysvětlit obavy, že „bělošská rasa jako taková bude postupně likvidována“? Co ale činí Evropana Evropanem? Je klíčovým znakem evropanství bílá kůže, anebo naopak ochota přijmout a žít podle hodnot tolerance, individualismu a humanismu? Nejsou ona americká traumata, která autor zmiňuje, výsledkem především hluboko zakořeněného rasismu a nerovnosti, na kterých bylo otrokářské křížení postaveno? Není základem určité nerovnosti vztahů již to, když vyřkneme, že jsme si rovni pouze tehdy, pokud si každý z nás zachová své místo? Není rovnost naopak založena na tom, že si svoje místo můžeme v rozumné míře svobodně zvolit? Jde o nemalou vnitřní sílu opustit kmenové uvažování ve prospěch občanství založeného nikoliv na barvě kůže či etnickém původu, nýbrž na sdílených hodnotách lidství.